SLOKA 7
parasparānupraveśāt
tattvānāṁ puruṣarṣabha
paurvāparya-prasaṅkhyānaṁ
yathā vaktur vivakṣitam
paraspara — vzájemnému; anupraveśāt — kvůli vstupování (jako jemné příčiny v hrubých projevech a naopak); tattvānām — různých prvků; puruṣa-ṛṣabha — ó nejlepší z lidí (Uddhavo); paurva — z hlediska předchozích příčin; aparya — nebo výsledných výtvorů; prasaṅkhyānam — vyčíslení; yathā — však; vaktuḥ — mluvčí; vivakṣitam — chce popsat.
Ó nejlepší z lidí, jelikož jemné a hrubé prvky do sebe navzájem vstupují, filosofové mohou vyčíslovat základní hmotné prvky různĕ, jak si přejí.
Hmotné stvoření probíhá jako řetĕzová reakce, v níž se jemné prvky rozpínají a mĕní v čím dál tím hrubší. Jelikož je příčina v jistém smyslu přítomná ve svém následku a následek je subtilním způsobem přítomný ve své příčinĕ, všechny jemné a hrubé prvky do sebe navzájem vstupují. Proto je možné kategorizovat základní hmotné prvky mnoha různými způsoby a přiřazovat jim různé počty a názvy podle používané metodologie. I když materialističtí filosofové pyšnĕ prohlašují své teorie za nejvyšší, všichni jen spekulují podle svých sklonů. O tom mluví tento a následující verš.