SLOKA 40
evaṁ sa bhautikaṁ duḥkhaṁ
daivikaṁ daihikaṁ ca yat
bhoktavyam ātmano diṣṭaṁ
prāptaṁ prāptam abudhyata
evam — takto; saḥ — on; bhautikam — skrze jiné živé bytosti; duḥkham — utrpení; daivikam — skrze vyšší síly; daihikam — skrze své tĕlo; ca — a; yat — jakékoliv; bhoktavyam — které mu bylo předurčeno snášet; ātmanaḥ — vlastním; diṣṭam — přidĕlené osudem; prāptam prāptam — čehokoliv se mu dostávalo; abudhyata — chápal.
Brāhmaṇa chápal, že všechno jeho utrpení – od jiných živých bytostí, od vyšších přírodních sil a od vlastního tĕla – je nevyhnutelné, neboť mu je přisoudila prozřetelnost.
Mnoho krutých lidí brāhmaṇu sužovalo a jeho vlastní tĕlo mu působilo utrpení v podobĕ horečky, hladu, žíznĕ, únavy a podobnĕ. Vyšší přírodní síly vyvolávají nadmĕrné horko, zimu, vítr a déšť. Brāhmaṇa si uvĕdomoval, že za jeho utrpení může mylné ztotožnĕní se s hmotným tĕlem a ne interakce jeho tĕla s vnĕjšími jevy. Místo aby se pokoušel přizpůsobit vnĕjší situaci, snažil se posílit své vĕdomí Kṛṣṇy, a tak realizovat, že je ve skutečnosti vĕčnou duchovní duší.