SLOKA 41
paribhūta imāṁ gāthām
agāyata narādhamaiḥ
pātayadbhiḥ sva dharma-stho
dhṛtim āsthāya sāttvikīm
paribhūtaḥ — urážený; imām — tuto; gāthām — píseň; agāyata — zpíval; nara-adhamaiḥ — nízko postavenými lidmi; pātayadbhiḥ — kteří se ho snažili přimĕt k poklesnutí; sva-dharma — v plnĕní svých povinností; sthaḥ — zůstávající nezlomný; dhṛtim — své odhodlání; āsthāya — poté, co upevnil; sāttvikīm — v kvalitĕ dobra.
I když ho uráželi tito nízko postavení lidé, kteří se ho snažili přimĕt k poklesnutí, zůstal nezlomný v plnĕní svých duchovních povinností. Upevnil své odhodlání v kvalitĕ dobra a začal zpívat tuto píseň.
Odhodlání na úrovni kvality dobra je popsané v Bhagavad-gītĕ (18.33):
dhṛtyā yayā dhārayate
manaḥ-prāṇendriya-kriyāḥ
yogenāvyabhicāriṇyā
dhṛtiḥ sā pārtha sāttvikī
„Ó synu Pṛthy, odhodlanost, která je nezlomná, která je díky provádĕní yogy podpořena stálostí a která tak ovládá činnosti mysli, životní síly a smyslů, je odhodlaností patřící ke kvalitĕ dobra.“
Ateisté, kteří chovají zášť vůči oddaným Nejvyššího Pána, se nazývají narādhamové neboli nejnižší z lidí a bezpochyby spĕjí do pekla. Všemi dostupnými prostředky narušují oddanou službu Pánu; nĕkdy přímým útokem a nĕkdy zesmĕšňováním. Oddaní ale zůstávají tolerantní a upevňují své odhodlání v kvalitĕ dobra. Śrīla Rūpa Gosvāmī to popsal ve Śrī Upadeśāmṛtĕ (1):
vāco vegaṁ manasaḥ krodha-vegaṁ
jihvā-vegam udaropastha-vegam
etān vegān yo viṣaheta dhīraḥ
sarvām apīmāṁ pṛthivīṁ sa śiṣyāt
„Vyrovnaný človĕk, který dokáže ovládat touhu mluvit, nenechá se unášet žádostmi mysli, snáší projevy hnĕvu a žádosti jazyka, žaludku a genitálií, je způsobilý přijímat žáky po celém svĕtĕ.“