SLOKA 48
tam durjayaṁ śatrum asahya-vegam
arun-tudaṁ tan na vijitya kecit
kurvanty asad-vigraham atra martyair
mitrāṇy udāsīna-ripūn vimūḍhāḥ
tam — toho; durjayam — tĕžce přemožitelného; śatrum — nepřítele; asahya — nesnesitelný; vegam — jehož nátlak; arum-tudam — schopného týrat srdce; tat — proto; na vijitya — když nepřemohou; kecit — nĕkteří lidé; kurvanti — vytvářejí; asat — zbytečné; vigraham — sváry; atra — v tomto svĕtĕ; martyaiḥ — se smrtelnými živými bytostmi; mitrāṇi — přátelé; udāsīna — lhostejní; ripūn — a soupeři; vimūḍhāḥ — úplnĕ zmatení.
Mnohým lidem se nedaří přemoci tohoto nezkrotného nepřítele, mysl, jejíž nátlak je nesnesitelný a jež týrá srdce, a proto jsou úplnĕ zmatení a vytvářejí zbytečné sváry s ostatními. Usuzují proto, že jiní lidé jsou buď jejich přátelé, nepřátelé nebo že jsou vůči nim lhostejní.
Když se živá bytost mylnĕ ztotožňuje s hmotným tĕlem a považuje tĕlesné expanze, jako jsou dĕti a vnoučata, za své vĕčné vlastnictví, pak úplnĕ zapomíná, že každý je kvalitativnĕ totožný s Bohem. Mezi jednou a druhou živou bytostí neexistuje žádný podstatný rozdíl, neboť všechny jsou vĕčnými expanzemi Nejvyššího Pána. Mysl pohroužená ve falešném egu vytváří hmotné tĕlo a když se s ním podmínĕná duše ztotožňuje, propadá pýše a nevĕdomosti, jež jsou zde popsané.