SLOKA 50
janas tu hetuḥ sukha-duḥkhayoś cet
kim ātmanaś cātra hi bhaumayos tat
jihvāṁ kvacit sandaśati sva-dadbhis
tad-vedanāyāṁ katamāya kupyet
janaḥ — tito lidé; tu — ale; hetuḥ — příčina; sukha-duḥkhayoḥ — mého štĕstí a neštĕstí; cet — pokud; kim — co; ātmanaḥ — pro vlastní já; ca — a; atra — v tomto pojetí; hi — jistĕ; bhaumayoḥ — týkají se hmotných tĕl; tat — to (stav konatele a trpícího); jihvām — jazyk; kvacit — nĕkdy; sandaśati — je kousnutý; sva — vlastními; dadbhiḥ — zuby; tat — toho; vedanāyām — v neštĕstí; katamāya — na koho; kupyet — lze se zlobit.
Pokud říkáte, že tito lidé jsou příčinou mého štĕstí a neštĕstí, tak kde je v tomto pojetí místo pro duši? Toto štĕstí a neštĕstí se netýká duše, ale interakcí hmotných tĕl. Pokud se nĕkdo svými zuby kousne do jazyka, na koho se může za své utrpení zlobit?
Duše sice cítí tĕlesné potĕšení a bolest, ale tuto dualitu musí tolerovat s pochopením, že se jedná o výtvor vlastní hmotné mysli. Když se nĕkdo nedopatřením kousne do jazyka nebo do rtu, nemůže se rozzlobit a vytrhat si zuby. Všechny živé bytosti jsou nedílné části Boha, a tak se od sebe neliší. Všechny mají sloužit Nejvyššímu Pánu na základĕ duchovní rovnosti. Pokud opustí službu svému Pánu a místo toho se mezi sebou začnou hádat, zákony přírody jim vnutí utrpení. Pokud spolu podmínĕné duše navazují umĕlé láskyplné vztahy založené na hmotném tĕle a netýkající se Boha, pak samotný čas tyto vztahy zničí a ony budou trpĕt dál. Pokud ale individuální živé bytosti pochopí, že všechny patří ke stejné rodinĕ, protože všechny jsou spojeny s Nejvyšším Pánem, vznikne mezi nimi přátelství. Nikdo by tedy nemĕl projevovat hnĕv, který bude škodit jak jemu, tak ostatním. I když brāhmaṇa od nĕkoho dostával laskavé milodary a jiní ho trápili a bili, nesouhlasil s tím, že tito lidé jsou konečnou příčinou jeho štĕstí a neštĕstí, protože neochvĕjnĕ spočíval na úrovni seberealizace přesahující hmotné tĕlo a mysl.