SLOKA 2
āsīj jñānam atho artha
ekam evāvikalpitam
yadā viveka-nipuṇā
ādau kṛta-yuge ’yuge
āsīt — existoval; jñānam — pozorovatel; atha u — takto; arthaḥ — pozorované; ekam — jedno; eva — jen; avikalpitam — nerozlišené; yadā — když; viveka — v rozlišování; nipuṇāḥ — ti, kdo byli mistry; ādau — na počátku; kṛta-yuge — ve vĕku čistoty; ayuge — a předtím, po dobu zničení.
Původnĕ, bĕhem Kṛta-yugy, když byli všichni lidé mistry v duchovním rozlišování, a také předtím, po dobu zničení, existoval jen samotný pozorovatel, který se nelišil od pozorovaného předmĕtu.
Kṛta-yuga je první vĕk, zvaný též Satya-yuga, v nĕmž se poznání, které je dokonalé, neliší od svého předmĕtu. V moderní společnosti je poznání vysoce spekulativní a stále se mĕní. Mezi teoretickými představami lidí a skutečností je často hluboký rozdíl. V Satya-yuze jsou ale lidé viveka-nipuṇāḥ, mistři v inteligentním rozlišování, a proto mezi jejich vidĕním a skutečností žádný rozdíl není. Obyvatelstvo Satya-yugy je vesmĕs seberealizované. Jelikož vidí vše jako energii Nejvyššího Pána, nevytváří umĕlou dualitu mezi sebou a jinými živými bytostmi. To je další aspekt jednoty Satya-yugy. V dobĕ zničení se vše ukládá k odpočinku do tĕla Pána a tehdy také není rozdíl mezi Pánem, jenž se stává jediným pozorovatelem, a předmĕty poznání, které jsou obsažené v Nĕm. Osvobozené živé bytosti ve vĕčném duchovním svĕtĕ nikdy nepodléhají tomuto splývání, ale zůstávají vĕčnĕ nerušené ve svých duchovních podobách. Jelikož jsou dobrovolnĕ sjednocené s Pánem skrze lásku, jejich sídlo není nikdy zničené.