SLOKA 5
tamo rajaḥ sattvam iti
prakṛter abhavan guṇāḥ
mayā prakṣobhyamāṇāyāḥ
puruṣānumatena ca
tamaḥ — nevĕdomost; rajaḥ — vášeň; sattvam — dobro; iti — takto; prakṛteḥ — z přírody; abhavan — projevily se; guṇāḥ — kvality; mayā — Mnou; prakṣobhyamāṇāyāḥ — která byla vzrušena; puruṣa — živé bytosti; anumatena — aby se splnily touhy; ca — a.
Když byla hmotná příroda vzrušena Mým pohledem, projevily se tři hmotné kvality – dobro, vášeň a nevĕdomost, aby splnily přetrvávající touhy podmínĕných duší.
Pán pohlíží na hmotnou přírodu, aby jí připomnĕl, že podmínĕné duše ještĕ nevyčerpaly svůj řetĕzec plodonosného jednání a mentální spekulace, a že je proto znovu nutné stvoření. Pán si přeje, aby podmínĕné duše dostaly příležitost rozvinout vĕdomí Kṛṣṇy s láskou k Bohu tak, že pochopí, jak marný je život bez Pána. Kvality přírody se projevují po Pánovĕ pohledu a začínají spolu soupeřit, neboť každá se snaží překonat ostatní dvĕ. Neustále probíhá zápas mezi stvořením, udržováním a zničením. Dítĕ se chce narodit, ale bezcitná matka ho může chtít zabít potratem. Můžeme chtít vymýtit plevel na poli, ale on se houževnatĕ objevuje znovu a znovu. Často si také přejeme udržet svůj současný fyzický stav, ale tĕlo přesto chřadne. Probíhá neustálé soupeření mezi kvalitami přírody a jejich kombinace a permutace vytvářejí nespočet hmotných situací, kterých si živé bytosti bez vĕdomí Kṛṣṇy snaží užívat. Slovo puruṣānumatena vyjadřuje, že Pán připravuje scénu této hmotné marnosti, aby se podmínĕné duše nakonec vrátily domů, zpátky k Bohu.