SLOKA 13
svārthasyākovidaṁ dhiṅ māṁ
mūrkhaṁ paṇḍita-māninam
yo ’ham īśvaratāṁ prāpya
strībhir go-khara-vaj jitaḥ
sva-arthasya — svůj nejlepší zájem; akovidam — jenž nezná; dhik — k čertu; mām — se mnou; mūrkham — pošetilcem; paṇḍita-māninam — který se považuje za velkého učence; yaḥ — který; aham — já; īśvaratām — postavení vládce; prāpya — když získal; strībhiḥ — ženami; go-khara-vat — jako vůl či osel; jitaḥ — přemožený.
K čertu se mnou! Jsem takový pošetilec, že jsem ani nevĕdĕl, co je pro mĕ dobré, a přitom jsem se namyšlenĕ domníval, jak jsem úžasnĕ inteligentní. Přestože jsem získal vznešené postavení vládce, nechal jsem se přemoci ženami, jako kdybych byl vůl nebo osel.
Všichni pošetilci tohoto svĕta se považují za moudré učence, i když jsou jako voli a osli omámení smyslovým požitkem a pobláznĕní chtivou touhou po společnosti žen. Milostí svatého duchovního učitele mohou být tyto smyslné sklony postupnĕ odstranĕny a oddaný může pochopit, jak hrozné a zavrženíhodné je hmotné uspokojování smyslů. V tomto verši přichází král Purūravā k rozumu díky vĕdomí Kṛṣṇy.