SLOKA 5
tyaktvātmānaṁ vrayantīṁ tāṁ
nagna unmatta-van nṛpaḥ
vilapann anvagāj jāye
ghore tiṣṭheti viklavaḥ
tyaktvā — když opustila; ātmānam — jeho; vrajantīm — odcházející; tām — na ni; nagnaḥ — nahý; unmatta-vat — jako blázen; nṛpaḥ — král; vilapan — volající; anvagāt — bĕžel za ní; jāye — ó má ženo; ghore — ty hrozná ženo; tiṣṭha — prosím stůj; iti — takto hovořící; viklavaḥ — soužený úzkostí.
Když ho opouštĕla, nedbal, že je nahý, a bĕžel za ní jako blázen. Soužený úzkostí přitom volal: „Ó má ženo, ty hrozná ženo! Prosím stůj!“
Král, jehož opouštĕla milovaná manželka, v šoku volal: „Má milá ženo, prosím zamysli se chvíli. Stůj! Proč se nezastavíš, ty hrozná ženo? Proč si na chvíli nepromluvíme? Proč mĕ zabíjíš?“ Tak naříkal, když za ní bĕžel.