SLOKA 2
para-svabhāva-karmāṇi
yaḥ praśaṁsati nindati
sa āśu bhraśyate svārthād
asaty abhiniveśataḥ
para — nĕkoho jiného; svabhāva — osobnost; karmāṇi — a konání; yaḥ — kdo; praśaṁsati — chválí; nindati — kritizuje; saḥ — on; āśu — brzy; bhraśyate — poklesne; sva-arthāt — od vlastního zájmu; asati — v neskutečném; abhiniveśataḥ — jelikož se zaplétá.
Toho, kdo chválí nebo kritizuje vlastnosti a chování druhých, jeho zapletení v dualitách brzy odvede od jeho vlastního zájmu.
Podmínĕná duše si přeje vládnout hmotné přírodĕ, a proto kritizuje jinou podmínĕnou duši, kterou považuje za nižší. Zároveň chválí nĕjakého výše postaveného materialistu, neboť se sama uchází o toto vyšší postavení, v nĕmž lze ovládat druhé. Chvála a kritika jiných materialistických osob se tedy přímo či nepřímo zakládají na závisti vůči jiným živým bytostem a stávají se příčinou poklesnutí od sva-arthy, našeho pravého vlastního zájmu, vĕdomí Kṛṣṇy.
Slova asaty abhiniveśataḥ, „kvůli pohrouženosti v tom, co je dočasné, a tedy neskutečné,“ vyjadřují, že by si nikdo nemĕl osvojovat pojetí hmotné duality a chválit či kritizovat jiné materialisty. Mĕl by radĕji chválit čisté oddané Nejvyššího Pána a kritizovat mentalitu vzpoury proti Osobnosti Božství, která z nás dĕlá neoddané. Nemĕli bychom kritizovat materialistu na nízké úrovni a myslet si, že materialista na vysoké úrovni je dobrý. Jinak řečeno, je třeba rozlišovat mezi tím, co je hmotné a co duchovní, a nebýt pohroužený do rozdílů mezi dobrým a špatným na hmotné úrovni. Například poctivý občan vidí rozdíl mezi životem na svobodĕ a ve vĕzení, zatímco nerozumný vĕzeň rozlišuje mezi pohodlnými a ménĕ pohodlnými celami. Tak jako je pro svobodného občana jakékoliv místo ve vĕzení nepřijatelné, osvobozeného oddaného s rozvinutým vĕdomím Kṛṣṇy neláká žádné hmotné postavení.
Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura naznačuje, že místo snahy rozdĕlovat podmínĕné duše podle materialistických mĕřítek je lepší je přivádĕt dohromady a společnĕ zpívat svatá jména Pána a šířit saṅkīrtanové hnutí Pána Caitanyi. Neoddaný ani závistivý oddaný třetí třídy nemají zájem sjednocovat lidi na úrovni lásky k Bohu. Místo toho je zbytečnĕ rozdĕlují zdůrazňováním hmotných odlišností: „komunista“, „kapitalista“, „černý“, „bílý“, „bohatý“, „chudý“, „liberál“, „konzervativec“ a tak dále. Hmotný život bude vždy nedokonalý, plný nevĕdomosti a nakonec přinese zklamání. Místo chválení a kritizování vysokých či nízkých rysů nevĕdomosti je třeba se pohroužit do vĕdomí Kṛṣṇy, na duchovní úrovni vĕčnosti, blaženosti a poznání.