SLOKA 3
taijase nidrayāpanne
piṇḍa-stho naṣṭa-cetanaḥ
māyāṁ prāpnoti mṛtyuṁ vā
tadvan nānārtha-dṛk pumān
taijase — když jsou smysly, výtvory falešného ega pod vlivem kvality vášnĕ; nidrayā — spánkem; āpanne — přemožené; piṇḍa — ve skořápce hmotného tĕla; sthaḥ — (duše) nacházející se; naṣṭa-cetanaḥ — když ztratila vĕdomí; māyām — iluzi snĕní; prāpnoti — zažívá; mṛtyum — smrti podobný stav hlubokého spánku; vā — nebo; tadvat — stejnĕ; nānā-artha — podle hmotných rozdílů; dṛk — jež vidí; pumān — osoba.
Stejnĕ jako vtĕlená duše ztrácí vnĕjší vĕdomí, když její smysly přemůže iluze snĕní nebo stav hlubokého spánku, který se podobá smrti, musí se ten, kdo vnímá hmotnou dualitu, setkávat s iluzí a smrtí.
Hmotné smysly jsou zde popsány slovem taijasa, jelikož pocházejí z falešného ega ovlivnĕného kvalitou vášnĕ. Na popud falešného ega živá bytost sní o hmotném svĕtĕ bez Osobnosti Božství a plánuje, jak bude vládnout přírodĕ a využívat její zdroje. Moderní ateističtí vĕdci rozvinuli toto falešné ego ve vytříbené umĕní a představují si, že jsou velkými hrdiny, kteří přes všechny překážky kladené přírodou spĕjí k nevyhnutelné vševĕdoucnosti. Tyto snící materialisty opakovanĕ ohromují drtivé reakce přírodních zákonů a jejich arogantní, agnostické civilizace znovu a znovu ničí svĕtové války, přírodní katastrofy nebo násilné zmĕny vesmírných pomĕrů.
Na jednodušší úrovni platí, že všechny podmínĕné duše jsou uchvácené sexuální přitažlivostí a ta je poutá k iluzi hmotné společnosti, přátelství a lásky. Představují si, jak si nádhernĕ užívají hmotné přírody, ale ta se náhle obrátí proti nim a zahubí je, tak jako se zdánlivĕ zkrocené zvíře najednou obrátí proti svému pánu a zabije ho.