SLOKA 24
nātmā vapuḥ pārthivam indriyāṇi
devā hy asur vāyur jalam hutāśaḥ
mano ’nna-mātraṁ dhiṣaṇā ca sattvam
ahaṅkṛtiḥ khaṁ kṣitir artha-sāmyam
na — není; ātmā — vlastní já; vapuḥ — tĕlo; pārthivam — tvořené zemí; indriyāṇi — smysly; devāḥ — vládnoucí polobozi; hi — jistĕ; asuḥ — životní vzduch; vāyuḥ — vnĕjší vzduch; jalam — voda; huta-āśaḥ — oheň; manaḥ — mysl; anna-mātram — neboť jsou pouhou hmotou; dhiṣaṇā — inteligence; ca — a; sattvam — hmotné vĕdomí; ahaṅkṛtiḥ — falešné ego; kham — éter; kṣitiḥ — zemĕ; artha — předmĕty smyslového vnímání; sāmyam — a původní, nerozlišený stav přírody.
Hmotné tĕlo tvořené zemí není pravé vlastní já; nejsou to ani smysly, jejich vládnoucí polobozi či životní vzduch; není to ani vnĕjší vzduch, voda, oheň nebo mysl. To vše je pouhá hmota. Rovnĕž ani inteligenci, hmotné vĕdomí či ego, prvky jako je éter či zemĕ, ani předmĕty smyslového vnímání, a dokonce ani prvotní stav hmotné rovnováhy nelze považovat za skutečnou totožnost duše.