SLOKA 25
samāhitaiḥ kaḥ karaṇair guṇātmabhir
guṇo bhaven mat-suvivikta-dhāmnaḥ
vikṣipyamāṇair uta kiṁ nu dūṣaṇaṁ
ghanair upetair vigatai raveḥ kim
samāhitaiḥ — které jsou dokonale soustředĕné v meditaci; kaḥ — jaká; karaṇaiḥ — smysly; guṇa-ātmabhiḥ — které jsou v podstatĕ projevy kvalit přírody; guṇaḥ — ctnost; bhavet — bude; mat — Mou; su-vivikta — kdo náležitĕ zjistil; dhāmnaḥ — osobní totožnost; vikṣipyamāṇaiḥ — které jsou rozrušené; uta — na druhou stranu; kim — jaká; nu — jistĕ; dūṣaṇam — chyba; ghanaiḥ — mraky; upetaiḥ — které přilétly; vigataiḥ — nebo které odlétly; raveḥ — slunce; kim — jaká.
Pokud nĕkdo náležitĕ realizoval Mou totožnost Nejvyššího Boha, co záslužného je na tom, jsou-li jeho smyly – pouhé výtvory hmotných kvalit – dokonale soustředĕné v meditaci? A na druhou stranu, co špatného je na tom, pokud se jeho smysly shodou okolností rozruší? Znamená snad nĕco pro slunce, když přilétnou a odlétnou mraky?
Čistý oddaný Pána je považován za vĕčnĕ osvobozeného, neboť dokonale poznal Pánovu transcendentální osobnost a Jeho sídlo a neustále slouží Pánovĕ misi v tomto svĕtĕ. I když se navenek může zdát, že tohoto oddaného bĕhem služby v misi Pána rozrušují události v hmotném svĕtĕ, nic to nemĕní na jeho vznešeném postavení Pánova vĕčného služebníka, tak jako se nemĕní vznešené postavení slunce, i když je zdánlivĕ zahaleno mraky.