SLOKA 27
tathāpi saṅgaḥ parivarjanīyo
guṇeṣu māyā-raciteṣu tāvat
mad-bhakti-yogena dṛḍhena yāvad
rajo nirasyeta manaḥ-kaṣāyaḥ
tathā api — nicménĕ; saṅgaḥ — styky; parivarjanīyaḥ — je třeba odmítnout; guṇeṣu — s kvalitami; māyā-raciteṣu — vytvořenými matoucí hmotnou energií; tāvat — do té doby; mat-bhakti-yogena — oddanou službou Mnĕ; dṛḍhena — neochvĕjnou; yāvat — dokud; rajaḥ — vášnivé zalíbení; nirasyeta — je odstranĕné; manaḥ — mysli; kaṣāyaḥ — nečistota.
Nicménĕ dokud osoba neochvĕjnou oddanou službou Mnĕ ze své mysli beze zbytku neodstranila veškeré znečištĕní hmotnou vášní, musí se pečlivĕ vyhýbat stykům s hmotnými kvalitami, které jsou výtvorem Mé matoucí energie.
Slovo tathāpi v tomto verši vyjadřuje, že i když se hmotná příroda neliší od Nejvyššího Pána (jak to podrobnĕ popisuje tato kapitola), nemĕl by ten, kdo ještĕ nepřekonal hmotné touhy, umĕle vyhledávat styky s hmotnými vĕcmi a prohlašovat, že se od Pána neliší. Ten, kdo chce rozvinout své vĕdomí Kṛṣṇy, by se nemĕl volnĕ stýkat se ženami a tvrdit o nich, že se neliší od Osobnosti Božství, neboť toto napodobování tĕch nejpokročilejších oddaných z nĕj udĕlá požitkáře. Pokud se začínající oddaný pokládá za osvobozeného, kvalita vášnĕ ho donutí být nemístnĕ pyšný na své postavení a on kvůli tomu začne zanedbávat pravý proces oddané služby Pánu. Oddaný musí být neochvĕjnĕ zamĕstnaný láskyplnou službou Pánu pod vedením vyšších autorit; potom bude jeho rozvoj vĕdomí Kṛṣṇy snadný a vznešený.