SLOKA 4
kiṁ bhadraṁ kim abhadraṁ vā
dvaitasyāvastunaḥ kiyat
vācoditaṁ tad anṛtaṁ
manasā dhyātam eva ca
kim — co; bhadram — dobré; kim — co; abhadram — špatné; vā — nebo; dvaitasya — této duality; avastunaḥ — bez podstaty; kiyat — kolik; vācā — slovy; uditam — vyjádřené; tat — to; anṛtam — neskutečné; manasā — myslí; dhyātam — meditované o; eva — jistĕ; ca — a.
To, co je vyjádřeno hmotnými slovy nebo o čem medituje hmotná mysl, není konečná pravda. Co je tedy skutečnĕ dobré a co špatné v tomto bezpodstatném svĕtĕ duality a nakolik se dá zmĕřit, jak je to dobré nebo špatné?
Skutečnou pravdou je Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, z nĕhož vše pochází, jenž vše udržuje a do nĕhož se vše pohrouží k odpočinku. Hmotná příroda je odrazem Absolutní Pravdy a díky vzájemnému působení hmotných kvalit přírody se nespočet rozmanitých podob hmoty jeví jako oddĕlené, nezávislé pravdy. Māyā, iluze, odvádí pozornost podmínĕné duše od Absolutní Pravdy a upoutává její mysl oslnivými projevy hmoty, která z Absolutní Pravdy vyvĕrá a v konečném smyslu se od Pána neliší. Pojetí dobrého a špatného jako nĕčeho oddĕleného od Nejvyššího Pána je totéž jako dobré a špatné sny, které se zdají spící osobĕ. Dobré sny jsou stejnĕ neskutečné jako ty špatné. Podobnĕ postrádá hmotné dobro a zlo trvalou existenci oddĕlenou od Osobnosti Božství.
Nejvyšší Pán je dobrodincem každé živé bytosti, a proto je plnĕní Jeho pokynů dobré, zatímco vzdorovat jim je špatné. Pán Kṛṣṇa vytvořil dokonalý systém společenských stavů a tříd určených zamĕstnáním, který se nazývá varṇāśrama-dharma, a dále vyložil dokonalé duchovní poznání v Bhagavad-gītĕ a jiných písmech. Jednání podle pokynů Pána Kṛṣṇy přinese lidské společnosti veškerý úspĕch na poli společenském, psychologickém, politickém, ekonomickém i duchovním. Nemĕli bychom nerozumnĕ hledat takzvané dobro jinde než v pokynech Osobnosti Božství. Tyto pokyny se nazývají Boží zákony a tvoří podstatu náboženství.