SLOKA 13-14
iti sarvāṇi bhūtāni
mad-bhāvena mahā-dyute
sabhājayan manyamāno
jñānaṁ kevalam āśritaḥ
brāhmaṇe pukkase stene
brahmaṇye ’rke sphuliṅgake
akrūre krūrake caiva
sama-dṛk paṇḍito mataḥ
iti — takto; sarvāṇi — všem; bhūtāni — živým bytostem; mat-bhāvena — s vĕdomím Mé přítomnosti; mahā-dyute — ó mocnĕ zářící Uddhavo; sabhājayan — vzdávající úctu; manyamānaḥ — tak uvažující; jñānam — poznání; kevalam — transcendentálním; āśritaḥ — přijímající útočištĕ v; brāhmaṇe — v brāhmaṇovi; pukkase — v bezkastovním človĕku z kmene Pukkasů; stene — ve zlodĕji; brahmaṇye — v človĕku, který ctí brāhmaṇskou kulturu; arke — ve slunci; sphuliṅgake — v jiskře ohnĕ; akrūre — v laskavém; krūrake — v krutém; ca — také; eva — jistĕ; sama-dṛk — s nestranným pohledem; paṇḍitaḥ — učenec; mataḥ — je považován.
Ó zářící Uddhavo, ten, kdo tímto způsobem hledí na všechny živé bytosti s vĕdomím, že Já jsem přítomný v každé z nich, přijímá útočištĕ v tomto božském poznání a na základĕ nĕho vzdává patřičnou úctu všem, je považován za skutečnĕ moudrého. Takový človĕk hledí stejnĕ na brāhmaṇu i bezkastovního človĕka, zlodĕje i štĕdrého podporovatele brāhmaṇské kultury, slunce i nepatrné jiskry ohnĕ, laskavého i krutého človĕka.
Zde je uvedena řada protikladů – vysoce postavený brāhmaṇa a nízce postavený domorodec, zlodĕj okrádající úctyhodné osoby a ctitel bráhmanské kultury obdarovávající brāhmaṇy, všemocné slunce a nepatrná jiskra a nakonec laskavý a krutý človĕk. Obyčejnĕ se schopnost rozlišovat mezi tĕmito protiklady hodnotí jako znak inteligence. Jak tedy může Pán prohlásit, že človĕk je moudrý, když si nevšímá tĕchto očividných rozdílů? Na to odpovídají slova mad-bhāvena – moudrý človĕk vidí ve všem Nejvyšší Osobnost Božství. I když tedy navenek vnímá rozmanité hmotné situace a chová se odpovídajícím způsobem, více na nĕj působí a více ho zajímá ohromující jednota veškeré existence, která se zakládá na přítomnosti Nejvyššího Pána ve všem. Skutečnĕ moudrý človĕk se neomezuje na povrchní hmotné rozlišování, jak je zde vysvĕtleno.