SLOKA 29
evaṁ kṛṣṇātma-nātheṣu
manuṣyeṣu ca sauhṛdam
paricaryāṁ cobhayatra
mahatsu nṛṣu sādhuṣu
evam — tak; kṛṣṇa-ātma-nātheṣu — s tĕmi, pro které je Pán Kṛṣṇa Pánem jejich duše; manuṣyeṣu — lidmi; ca — a; sauhṛdam — přátelství; paricaryām — službu; ca — a; ubhayatra — prokazovanou obĕma (pohyblivým i nehybným tvorům, nebo Pánovi a Jeho oddaným); mahatsu — (zvláštĕ) čistým oddaným Pána; nṛṣu — lidským bytostem; sādhuṣu — tĕm, kteří jsou neochvĕjní ve svatém chování.
Ten, kdo chce dosáhnout svého nejvyššího zájmu, by mĕl rozvíjet přátelství s tĕmi, pro které je Kṛṣṇa Pánem jejich života, mĕl by rozvíjet služebnický postoj ke všem živým bytostem a zvláštĕ by se mĕl snažit pomoci tĕm, kdo mají lidské tĕlo a z nich především tĕm, kdo přijímají zásady zbožného chování. Ze zbožných lidí by mĕl sloužit zvláštĕ čistým oddaným Nejvyšší Osobnosti Božství.
Tou nejvyšší povinností oddaných Nejvyššího Pána je podle Śrīly Bhaktisiddhānty Sarasvatīho Ṭhākura navázat přátelství s tĕmi, kdo se zcela odevzdali Kṛṣṇovi a dosáhli tak śaraṇāgati, útočištĕ u Pánových lotosových nohou. Sloužit se má Pánovi i Jeho oddaným, protože Pána více potĕší upřímná služba Jeho čistým oddaným. Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, Jeho oddané a vše úctyhodné se vztahem k Nĕmu, bychom nemĕli ctít pouze navenek, ale mĕli bychom opravdu sloužit Pánovým zástupcům známým jako mahā-bhāgavatové.