SLOKA 37

V předchozím verši mudrc Pippalāyana vysvĕtlil, že Absolutní, Brahman, je mimo dosah hmotného smyslového vnímání a mentální spekulace. Zároveň však bylo uvedeno, ātma-mūlam arthoktam āha yad-ṛte na niṣedha-siddhiḥ: záporné pokyny Véd nepřímo poukazují na existenci Absolutní Pravdy, ke které se lze přiblížit pomocí správných prostředků. V tomto verši je jasnĕ řečeno, že Absolutní Pravda má nespočet energií (uru-śakti brahmaiva bhāti). Hrubé i jemné rysy hmotného svĕta jsou tak projeveny expanzí Absolutní Pravdy. Śrīla Śrīdhara Svāmī napsal, kāryaṁ kāraṇād bhinnaṁ na bhavati: „Výsledek se neliší od své příčiny.“ Protože je Absolutní vĕčný, musí být tento hmotný svĕt jako energie Absolutního také přijímán skutečný i přesto, že jsou různé projevy hmotného svĕta dočasné, a proto výtvory iluze. Hmotný svĕt se tedy skládá z matoucího vzájemného působení skutečných složek. Není falešný tak, jak si představují buddhisté a māyāvādī, kteří tvrdí, že existuje pouze v mysli pozorovatele. Hmotný svĕt jako energie Absolutního skutečnĕ existuje. Živá bytost je však zmatena dočasnými projevy a pošetile je považuje za trvalé. Hmotný svĕt tak působí jako klamná energie, jejímž působením živá bytost zapomene na duchovní svĕt, kde je život vĕčný, oplývající blažeností a poznáním. Protože tímto způsobem podmínĕnou duši mate, nazývá se klamným. Když kouzelník předvádí na pódiu svá kouzla, to, co publikum zdánlivĕ vidí, je iluze. Kouzelník, klobouk a králík však opravdu existují, i když je zjevení králíka z klobouku iluze. Podobnĕ je kouzly Pánovy klamné energie zmatena živá bytost, která se považuje za nedílnou část hmotného svĕta a myslí si: „Jsem Američan“, „jsem Ind“, „jsem Rus“, jsem černoch“, „jsem bĕloch“. Podmínĕná duše musí dospĕt k pochopení: „Jsem čistá duše, nedílná část Kṛṣṇy. Proto nyní přestanu s nesmyslnými činnostmi a jako Kṛṣṇova část Mu nyní budu sloužit.“ Potom je zbavena iluze māyi. Pokud se nĕkdo snaží umĕle uniknout ze spárů klamné energie tím, že prohlásí, že žádná klamná energie neexistuje, a že je tento svĕt neskutečný, dostává se pouze do jiné māyou vytvořené iluze, která jej drží v nevĕdomosti. V Bhagavad-gītĕ (7.14) Kṛṣṇa říká:

Dokud se človĕk neodevzdá u lotosových nohou Māyeśi, Pána klamné energie, není možné, aby iluzi unikl. Dĕtinsky prohlašovat, že klamná energie neexistuje, je k ničemu, protože māyā je duratyayā, pro nepatrnou živou bytost nepřekonatelná. Pán Kṛṣṇa, všemohoucí Osobnost Božství, však může klamnou energii okamžitĕ odvolat.

V tomto verši je popsáno, jak se z Brahmanu, Absolutního, expanduje hmotný svĕt. Protože je Brahman jedním z podřízených rysů Nejvyšší Osobnosti Božství (brahmeti paramātmeti bhagavān iti śabdyate), je ten, kdo pochopí, že tento svĕt je Brahman, zbaven sklonu vykořisťovat hmotnou energii skrze smyslový požitek a mentální spekulaci určenou pro vlastní uspokojení.

Nĕkdo může položit otázku: „Jak to, že se Brahman označovaný jako ekam, jediný, projevuje v nesčetných různorodostech hmotného svĕta?“ V tomto verši je proto použito slovo uru-śakti. Absolutní má nespočet energií, jak uvádĕjí Védy (Śvetāśvatara Upaniṣad): parasya śaktir vividhaiva śrūyate. Absolutní Pravda není śakti, energie, ale śaktimān, vlastník nesčetných energií. Podle Śrīly Śrīdhara Svāmīho bychom mĕli tyto autorizované popisy Absolutní Pravdy pokornĕ vyslechnout. V předchozím verši bylo řečeno: yathānalam arciṣaḥ svāḥ – nepatrné jiskry ohnĕ nemají sílu planoucí oheň osvítit, protože je samotný zdrojem svĕtla. Proto nepatrná živá bytost, která je jako jiskra Nejvyšší Osobnosti Božství, nemůže svou nepatrnou intelektuální schopností osvítit Osobnost Božství. Nĕkdo může namítat, že slunce svou energii expanduje v podobĕ paprsků a právĕ díky tĕmto paprskům jsme schopni slunce vidĕt. Stejnĕ bychom mĕli být schopni vnímat Absolutní Pravdu skrze expanzi její energie. Na to lze odpovĕdĕt tak, že když slunce na obloze vytvoří mrak, nelze je vidĕt ani přes přítomnost slunečních paprsků. Schopnost vidĕt slunce proto z konečného hlediska nezávisí jen na slunečních paprscích, ale i na čistém nebi, což také závisí na slunci. Podobnĕ je v tomto verši řečeno, že lze pochopit existenci Absolutní Pravdy skrze expanzi jejích energií.

V předchozím verši byla sice odmítnuta schopnost hmotných smyslů a mysli, ale zde nás autorizované popisy informují o tom, že můžeme vše, co existuje, přímo vnímat jako energii Osobnosti Božství. Nārada Muni v této souvislosti králi Prācīnabarhimu řekl:

„Mĕl bys vĕdĕt, že vesmírný projev je tvořen, udržován a zničen vůlí Nejvyšší Osobnosti Božství, proto je v nĕm vše pod Pánovou vládou. Aby človĕk získal toto dokonalé poznání, mĕl by neustále konat oddanou službu Pánu.“ (Bhāg. 4.29.79) Zde je řečeno: bhaja sarvātmanā harim – kdo chce mít čisté a průzračné vĕdomí jako čisté modré nebe, ve kterém se plnĕ projevuje mocné slunce, musí uctívat Nejvyšší Osobnost Božství. Ten kdo vidí slunce, vidí v plné síle sluneční paprsky. Pokud se nĕkdo vĕnuje oddané službĕ Kṛṣṇovi, bude jeho mysl zbavena hmotné špíny a tak uvidí nejen Pána, ale také Pánovy expanze jako je duchovní svĕt, čistí oddaní, Paramātmā, záře neosobního Brahmanu a následné stvoření hmotného svĕta, stínu království Boha (chāyeva), ve kterém se projevuje tolik hmotných rozmanitostí.

Podle Śrīly Jīvy Gosvāmīho může slovo phalam také znamenat puruṣārtha-svarūpam, skutečnou podobu cíle života, nebo jinými slovy transcendentální podobu samotného Pána. Živá bytost se ve svém původním čistém stavu neliší od Nejvyšší Osobnosti Božství. Svým charakterem se od Pána neliší ani nekonečné pestrobarevné bohatství království Boha, Vaikuṇṭhy. Když je tedy Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, osobnĕ přítomen se svým nepřekonatelným bohatstvím a svými čistými duchovními služebníky, živými bytostmi, vzniká velmi radostná atmosféra. Svĕtské pojetí rodiny je zvráceným odrazem radostné atmosféry, ve které je Pán v úplném majestátu spojen se svými čistými oddanými. Možnost připojit se k Pánu v Jeho majestátním vĕčném království má každá živá bytost. Z tohoto verše je tedy třeba pochopit, že vše v hrubém i jemném vesmírném projevu je Pánovou energií, a proto by to mĕlo být využíváno v Pánovĕ službĕ. Īśāvāsyam idaṁ sarvam.

Śrīla Jīva Gosvāmī předložil obšírné vysvĕtlení, ve kterém dokazuje, že celá vesmírná situace je přirozenou energií Absolutní Pravdy. Povĕrčiví lidé, kteří nemají poznání o Nejvyšší Osobnosti Božství, nĕkdy říkají, že jsou hmotné činnosti ovládány nezávislým ďáblem, se kterým se Bůh potýká. Tuto hrubou neznalost všemocného postavení Nejvyšší Osobnosti Božství lze odstranit pochopením významu tohoto verše. Tak jako je jiskra nepatrnou emanací planoucího ohnĕ, je vše, co existuje, pouhou nepatrnou jiskrou energie Nejvyšší Osobnosti Božství. Pán proto v Bhagavad-gītĕ (10.42) říká:

„K čemu ti však, Arjuno, bude všechno toto podrobné poznání? Jedinou svou částí prostupuji celým tímto vesmírem a udržuji ho.“ Všemohoucí Nejvyšší Osobnost Božství je ve skutečnosti dobrodincem každé živé bytosti (suhṛdaṁ sarva-bhūtānām). Pokud tedy dostaneme rozum a pochopíme, že konečným zdrojem a vládcem všeho je náš dobrodinec Kṛṣṇa, okamžitĕ získáme klid (jñātvā māṁ śāntim ṛcchati). Strach a iluze přicházejí, když se pošetile domníváme, že i jediný atom ve stvoření není energií podléhající Nejvyšší Osobnosti Božství. Bhayaṁ dvitīyābhiniveśataḥ syāt. Popírat existenci hmotného svĕta také vytváří velmi nebezpečnou iluzi. Oba typy ateismu – jmenovitĕ vidĕt hmotný svĕt jako svůj majetek (a proto určený pro vlastní smyslový požitek) a prohlašovat, že hmotný svĕt neexistuje – jsou marné snahy vyhnout se své vĕčné podřízenosti Nejvyšší Osobnosti Božství, jenž je skutečným vlastníkem a poživatelem všeho. Śrīla Jīva Gosvāmī cituje následující otázku, kterou položil Śrī Maitreya Śrī Parāśarovi ve Viṣṇu Purāṇĕ (1.3.1):

„Jak můžeme pochopit, že Brahman, Nejvyšší Duše, tvoří, udržuje a ničí hmotný svĕt, když nemá vlastnosti, je nezmĕřitelný, nevtĕlený a bezchybný?“ Śrī Parāśara odpovĕdĕl:

„Pouhá logika nedokáže vysvĕtlit, jak svou energii expandují dokonce i hmotné předmĕty. Tyto vĕci lze pochopit zralým pozorováním. Absolutní Pravda šíří svou energii v podobĕ stvoření, udržování a ničení hmotného svĕta jako oheň šíří svoji energii tepla.“ (Viṣṇu Purāṇa 1.3.2) Śrīla Jīva Gosvāmī vysvĕtluje, že sílu vzácného drahokamu nelze pochopit logickými výroky, ale pozorováním jeho účinků. Podobnĕ lze pochopit sílu mantry sledováním její schopnosti dosáhnout určitého výsledku. Tato síla nezáleží na takzvané logice. Semeno, které vyroste ve strom a dává plody vyživující lidské tĕlo, nepotřebuje logické vysvĕtlení. Nĕkdo může namítat, že je v semenu obsažen genetický kód celého stromu, ale existence semene ani jeho růst v obrovský strom na logice nezávisejí. Ex post facto neboli po stvoření úžasné hmotné přírody se pošetilí vĕdci snaží vystopovat expanzi energie semene ve zdánlivĕ logickém sledu událostí. V oblasti takzvané čisté logiky však není nic, co by diktovalo, že se semeno musí rozvinout ve strom. Tento vývoj by mĕl být spíše považován za energii stromu. Své přirozené mystické síly má i drahokam a také různé mantry. Mahā-mantra – Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare – má v konečném smyslu schopnost přemístit osobu do duchovního svĕta blaženosti a poznání. Také Absolutní Pravda má přirozenou vlastnost expandovat se nekonečné různorodosti hmotných a duchovních svĕtů. Tuto expanzi můžeme poté logicky vysvĕtlit, ale expanzi Absolutní Pravdy nemůžeme popřít. Podmínĕná duše, která své vĕdomí očistí procesem oddané služby, může vĕdecky pozorovat expanzi Absolutní Pravdy jak je zde popsána, tak jako ten, kdo není slepý, může pozorovat, jak se semeno rozroste do podoby obrovského stromu. Sílu semene neodhadneme spekulací, ale praktickým pozorováním. Podobnĕ musíme očistit svůj zrak, abychom byli schopni prakticky pozorovat expanzi Absolutní Pravdy. Toto pozorování lze provádĕt ušima nebo očima. Védské poznání je śabda-brahma, transcendentální energie v podobĕ zvuku, a my proto můžeme sledovat, jak Absolutní Pravda působí pokorným nasloucháním transcendentálního zvuku. Śāstra-cakṣus. Když je naše vĕdomí plnĕ očištĕno, můžeme Absolutní Pravdu vnímat všemi svými zduchovnĕlými smyly.

Absolutní Pravda, Osobnost Božství, nemá hmotné vlastnosti jako je svĕtské dobro, vášeň a nevĕdomost, protože je oceánem transcendentálních vlastností a tedy nepotřebuje nižší vlastnosti hmotného svĕta. Ve Śvetāśvatara Upaniṣadĕ (4.10) je řečeno: māyāṁ tu prakṛtiṁ vidyān māyinaṁ tu maheśvaram – „Pochop, že māyā je hmotná energie, kdežto Nejvyšší Pán je Nejvyšším Pánem māyi.“ Také ve Śrīmad-Bhāgavatamu je uvedeno: māyāṁ ca tad-apāśrayām – māyā je neustále pod kontrolou Nejvyšší Osobnosti Božství.

Tak jako lze z dosavadní diskuse pochopit, že hmotný svĕt je expanzí Pánovy energie neosobního Brahmanu, Brahman samotný je expanzí Kṛṣṇovy energie, jak je uvedeno v Bhagavad-gītĕ (brahmaṇo hi pratiṣṭhāham).

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura poukazuje na to, že v neosobním Brahmanu není ani transcendentální činnost, ani nejvyšší pum-artha, prospĕch lidského života, kterým je prema, láska k Bohu. Pokud je tedy nĕkdo předčasnĕ oslnĕn expanzí Pánovy tĕlesné záře známé jako Brahman, a nedospĕje proto k poznání Nejvyšší Osobnosti Božství, není možné, aby pochopil svou vĕčnou totožnost vĕčnĕ blažené expanze Nejvyšší Osobnosti Božství. Toto téma je shrnuto v Caitanya-caritāmṛtĕ (Ādi 1.3):