SLOKA 42
taṁ tatra tigma-dyubhir āyudhair vṛtaṁ
hy aśvattha-mūle kṛta-ketanaṁ patim
sneha-plutātmā nipapāta pādayo
rathād avaplutya sa-bāṣpa-locanaḥ
tam — Jeho; tatra — tam; tigma — jasná; dyubhiḥ — jejichž záře; āyudhaiḥ — vlastními zbranĕmi; vṛtam — obklopeného; hi — jistĕ; aśvattha — banyánu; mūle — u kořene; kṛta-ketanam — odpočívajícího; patim — svého Pána; sneha — láskou; pluta — zaplavené; ātmā — jeho srdce; nipapāta — padl; pādayoḥ — k Jeho nohám; rathāt — z kočáru; avaplutya — poté, co chvatnĕ sestoupil; sa-bāṣpa — zalité slzami; locanaḥ — jeho oči.
Když Dāruka uvidĕl Pána Kṛṣṇu, jak odpočívá pod banyánem obklopený svými zářícími zbranĕmi, neovládl lásku ve svém srdci. Spĕšnĕ sestoupil z vozu, padl Pánovi k nohám a oči se mu přitom zalily slzami.