SLOKA 11
rājan parasya tanu-bhṛj-jananāpyayehā
māyā-viḍambanam avehi yathā naṭasya
sṛṣṭvātmanedam anuviśya vihṛtya cānte
saṁhṛtya cātma-mahinoparataḥ sa āste
rājan — ó králi Parīkṣite; parasya — Nejvyššího; tanu-bhṛt — připomínající vtĕlené živé bytosti; janana — zrození; apyaya — a odchod; īhāḥ — činnosti; māyā — Jeho matoucí energie; viḍambanam — iluzorní představení; avehi — mĕl bys pochopit; yathā — jako; naṭasya — herce; sṛṣṭvā — když stvoří; ātmanā — sám; idam — tento vesmír; anuviśya — poté, co do nĕj vstoupí; vihṛtya — hrající si; ca — a; ante — nakonec; saṁhṛtya — poté, co ho zničí; ca — a; ātma-mahinā — se svou slávou; uparataḥ — když zanechal; saḥ — On; āste — zůstává.
Můj milý králi, mĕl bys pochopit, že zjevení Nejvyššího Pána a Jeho odchod z tohoto svĕta, jež připomínají zrození a smrt vtĕlených podmínĕných duší, jsou ve skutečnosti představení sehraná Jeho matoucí energií, jako výstup herce. Poté, co stvoří tento vesmír, vstupuje do nĕho, nĕjaký čas si v nĕm hraje a nakonec ho zničí. Tehdy Pán zanechává svého působení ve vesmírném projevu a zůstává ve své transcendentální slávĕ.
Podle Śrīly Jīvy Gosvāmīho byl takzvaný boj mezi členy yaduovské dynastie ve skutečnosti projev Pánovy energie zajišťující Jeho zábavy, neboť osobní společníci Pána Kṛṣṇy nikdy nepodléhají obyčejnému zrození a smrti jako podmínĕné duše. Tím spíše platí, že Nejvyšší Osobnost Božství je vůči hmotnému zrození a smrti transcendentální, jak jasnĕ uvádí tento verš.
Významné je zde slovo naṭasya, „herce či kouzelníka“. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura vypráví následující příbĕh jistého kouzelníka, jenž předvádí trik umírání:
„Kouzelník přichází před velkým králem k hromadĕ cenných šatů, drahokamů, mincí a dalších cenností, které tam král umístil. Vybírá si náhrdelník z drahokamů a říká králi: ,Teď si beru tento náhrdelník a ty už ho mít nebudeš,̀ a nechává náhrdelník zmizet. ,Teď si beru tuhle zlatou minci a ty už ji mít nebudeš,̀ říká a nechává zmizet zlatou minci. Potom se stejnou průpovídkou nechává zmizet sedm tisíc koní. Dále vytváří klam, že královy dĕti, vnoučata, bratři a další příbuzní na sebe navzájem zaútočili a témĕř všichni se pobili v násilném střetu. Král slyší kouzelníka mluvit a zároveň sleduje, jak se to vše odehrává před ním, když sedí ve velké snĕmovní síni.
Potom kouzelník říká: ,Ó králi, já už nechci žít. Když jsem se učil kouzlit, milostí lotosových nohou mého gurua jsem se naučil také mystickou yogovou meditaci. Opustit tĕlo se má bĕhem meditace na nĕjakém posvátném místĕ a jelikož ty jsi vykonal tolik zbožných činností, jsi sám posvátným místem. Proto teď opustím tĕlo.̀
S tĕmito slovy kouzelník usedá do náležité yogové pozice, soustředí se na prāṇāyāmu, pratyāhāru, dhāraṇu, dhyānu a samādhi a umlká. Chvilku nato vyšlehne z jeho tĕla oheň zažehnutý transem a spaluje tĕlo na popel. Do tohoto ohnĕ pak vstupují i všechny kouzelníkovy manželky, nářkem připravené o rozum.
O tři nebo čtyři dny pozdĕji, poté, co se kouzelník vrátil do svého kraje, posílá za králem jednu ze svých dcer. Ta mu říká: ,Ó králi, právĕ jsem přišla do tvého paláce a neviditelnĕ jsem přivedla všechny tvé syny, vnuky a bratry v dobrém zdraví a přinesla i všechny drahokamy a ostatní vĕci, které jsi přichystal. Proto tĕ prosím, dej mi cokoliv, co ti připadá jako vhodná odmĕna za moudrost kouzel, která ti byla předvedena.̀ Takto může človĕk i pomocí obyčejných kouzel předstírat zrození a smrt.“
Není tedy tĕžké pochopit, že Nejvyšší Osobnost Božství – byť transcendentální vůči zákonům přírody – projevuje svou matoucí energii, aby si obyčejní pošetilci mysleli, že Pán opustil tĕlo jako lidská bytost. Pán Kṛṣṇa se ve skutečnosti vrátil do svého sídla ve svém vĕčném tĕle, jak potvrzuje veškerá védská literatura.