SLOKA 5
ādāv abhūc chata-dhṛtī rajasāsya sarge
viṣṇuḥ sthitau kratu-patir dvija-dharma-setuḥ
rudro ’pyayāya tamasā puruṣaḥ sa ādya
ity udbhava-sthiti-layāḥ satataṁ prajāsu
ādau — na počátku; abhūt — stal se; śata-dhṛtiḥ — Pánem Brahmou; rajasā — hmotnou kvalitou vášnĕ; asya — tohoto vesmíru; sarge — při stvoření; viṣṇuḥ — Pánem Viṣṇuem; sthitau — při udržování; kratu-patiḥ — Pánem obĕti; dvija — dvojzrozených brāhmaṇů; dharma — náboženských povinností; setuḥ — ochránce; rudraḥ — Pán Śiva; apyayāya — pro zničení; tamasā — kvalitou nevĕdomosti; puruṣaḥ — Nejvyšší Osoba; saḥ — On; ādyaḥ — původní; iti — tak; udbhava-sthiti-layāḥ — tvoření, udržování a ničení; satatam — neustále; prajāsu — mezi stvořenými bytostmi.
Na počátku původní Nejvyšší Osobnost skrze hmotnou kvalitu vášnĕ projevila podobu Brahmy za účelem stvoření tohoto vesmíru. Pro udržování vesmíru Pán projevil svou podobu Viṣṇua, Pána obĕti a ochránce dvojzrozených brāhmaṇů a jejich náboženských povinností. Když má být vesmír zničen, ten samý Nejvyšší Pán používá hmotnou kvalitu nevĕdomosti a projevuje podobu Rudry. Stvořené živé bytosti jsou tak neustále podřízeny silám tvoření, udržování a ničení.
V předchozím verši byla Nejvyšší Osobnost Božství popsána jako ādi-kartā, původní osoba zodpovĕdná za tvoření, udržování a ničení hmotného svĕta. Podle Śrīdhara Svāmīho v sobĕ slovo ādi-kartā neboli „původní konatel“ zahrnuje následné stvořitele, udržovatele a ničitele, jinak by slovo ādi neboli ,původní̀ nemĕlo smysl. Tento verš proto vysvĕtluje, že se Absolutní Pravda expanduje na guṇāvatāry, inkarnace, které tvoří, udržují a ničí vesmír skrze kvality vášnĕ, dobra a nevĕdomosti.
V tomto verši je důležité to, že se zmiňuje o stvoření skrze hmotnou kvalitu vášnĕ a zničení skrze hmotnou kvalitu nevĕdomosti, ale nezmiňuje se o tom, že by Viṣṇu udržoval skrze hmotnou kvalitu dobra. Je tomu tak proto, že Viṣṇu je viśuddha-sattva, existuje na úrovni neomezeného transcendentálního dobra. Pán Śiva a Pán Brahmā jsou ponĕkud ovlivnĕni svými předepsanými povinnostmi dozorců nad kvalitami přírody, Pán Viṣṇu je však viśuddha-sattva, zcela mimo znečištĕní dokonce i hmotnou kvalitou dobra. Ve Védách se uvádí: na tasya kāryaṁ karaṇaṁ ca vidyate – Pán nemá žádné předepsané povinnosti. Zatímto o Pánu Śivovi a Pánu Brahmovi víme, že jsou Pánovi služebníci, Viṣṇu je zcela transcendentální.
Podle Śrīly Jīvy Gosvāmīho se Viṣṇu popsaný v tomto verši jako kratu-patiḥ, Pán obĕti, zjevil v předchozím vĕku jako inkarnace Suyajña, syn Prajāpatiho Ruciho. Zatímco Brahmā a Śiva vĕrnĕ slouží Nejvyššímu Pánu, Viṣṇu je Nejvyšší Pán samotný a Jeho činnosti udržování brāhmaṇů a náboženských zásad, jak zmiňuje tento verš (dvija-dharma-setuḥ), nejsou předepsané povinnosti, ale līlā. Viṣṇu je proto podle Śrīly Jīvy Gosvāmīho nejen guṇāvatāra, ale také līlāvatāra. Mahābhārata (Śānti-parva) popisuje, jak se z lotosového kvĕtu vyrůstajícího z Viṣṇua narodil Pán Brahmā a z jeho rozhnĕvaného pohledu pak Pán Śiva. Viṣṇu je však Osobnost Božství projevující se sama ze sebe a vstupující do hmotného vesmíru svou vnitřní energií, jak je uvedeno ve Śrīmad-Bhāgavatamu (3.8.15):
tal loka-padmaṁ sa u eva viṣṇuḥ
prāvīviśat sarva-guṇāvabhāsam
Závĕr tedy je, že Pán Viṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, je nejvyšším vládcem, jehož osobní podoba oplývá vĕčnou existencí, poznáním a blažeností, jenž je bez počátku, ale je počátkem všeho, jenž je známý jako Govinda a je původní příčinou všech příčin, jak je uvedeno v Brahma-saṁhitĕ. Přesto se ten samý vĕčný Pán projevuje jako Brahmā a Śiva v tom smyslu, že tito prvotní vládci Brahmā a Śiva projevují energii a svrchovanou vůli Pána, i když sami svrchovaní nejsou.