SLOKA 10
syān nas tavāṅghrir aśubhāśaya-dhūmaketuḥ
kṣemāya yo munibhir ārdra-hṛdohyamānaḥ
yaḥ sātvataiḥ sama-vibhūtaya ātmavadbhir
vyūhe ’rcitaḥ savanaśaḥ svar-atikramāya
syāt — kéž jsou; naḥ — pro nás; tava — Tvé; aṅghriḥ — lotosové nohy; aśubha-āśaya — naší nepříznivé mentality; dhūma-ketuḥ — ničivým ohnĕm; kṣemāya — pro dosažení pravého prospĕchu; yaḥ — které; munibhiḥ — mudrci; ārdra-hṛdā — se zmĕklými srdci; uhyamānaḥ — jsou nošené; yaḥ — které; sātvataiḥ — oddanými Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství; sama-vibhūtaye — pro nabytí stejného majestátu jako má On; ātma-vadbhiḥ — tĕmi, kdo se umĕjí ovládat; vyūhe — ve čtyřrukých osobních expanzích Vāsudevy, Saṅkarṣaṇa, Pradyumny a Aniruddhy; arcitaḥ — uctívaný; savanaśaḥ — bĕhem tří přechodových dob každého dne; svaḥ-atikramāya — za účelem dostat se nad nebeské planety tohoto svĕta.
Velcí mudrci, kteří si přejí dosáhnout v životĕ nejvyššího prospĕchu, stále chovají Tvé lotosové nohy ve svých srdcích zmĕklých láskou k Tobĕ. Tvoji oddaní, kteří se umĕjí ovládat, v touze dostat se nad hmotné nebe a nabýt stejného majestátu, jako máš Ty, také uctívají Tvé lotosové nohy ráno, v poledne a večer. Proto o Tobĕ meditují ve Tvé čtyřnásobné expanzi. Tvé lotosové nohy jsou jako planoucí oheň, který na popel spaluje všechny nepříznivé touhy po hmotném uspokojování smyslů.
Podmínĕná živá bytost může očistit svou existenci pouhou pevnou vírou v transcendentální slávu Osobnosti Božství. Co potom říci o neobyčejném štĕstí polobohů, kteří přímo hledĕli na lotosové nohy Pána Kṛṣṇy? V současnosti nás sužuje nesčetnĕ mnoho hmotných tužeb, ale tyto touhy jsou dočasné. Údĕlem vĕčné živé bytosti je zakoušet láskyplný vztah se svrchovanou živou bytostí, Osobností Božství, a pokud živá bytost koná čistou oddanou službu Pánu, její srdce je zcela spokojené.
Slovo dhūmaketu v tomto verši označuje planoucí kometu či oheň, který představuje Pána Śivu. Pán Śiva je vládcem kvality nevĕdomosti a lotosové nohy Pána Kṛṣṇy jsou přirovnány ke kometĕ jako symbolu Śivovy moci, která může zničit veškerou nevĕdomost v srdci. Slovo sama-vibhūtaye („pro nabytí stejného majestátu“) vyjadřuje, že čistí oddaní se vracejí domů, zpátky k Bohu, a tĕší se z nekonečné blaženosti duchovního svĕta. Pán Kṛṣṇa oplývá neomezeným bohatým vybavením pro získávání požitku a osvobozená duše, která jde do Kṛṣṇova sídla, dostává veškerý majestát pro službu Pánu. Podle Śrīly Bhaktisiddhānty Sarasvatīho Ṭhākura slovo vyūhe v tomto verši poukazuje na tři inkarnace puruṣi, totiž Mahā-Viṣṇua, Garbhodakaśāyī Viṣṇua a Kṣīrodakaśāyī Viṣṇua, společnĕ s Vāsudevou. Dokážeme-li vĕdecky pochopit, jak se Kṛṣṇa expanduje, aby stvořil hmotný svĕt, okamžitĕ budeme vnímat, že všechno je Kṛṣṇův majetek, a tak se oprostíme od touhy využívat ho pro naše vlastní sobecké účely. Kṛṣṇa je Nejvyšší Pán, vládce všech a zdroj všeho majestátu, a oddaný by mĕl ráno, v poledne a večer vzpomínat na Jeho lotosové nohy. Ten, kdo neustále vzpomíná na Kṛṣṇu a nikdy na Nĕj nezapomíná, bude zakoušet pravý, blažený život přesahující mdlý stín hmotného klamu.