SLOKA 45
śayyāsanāṭana-sthāna-
snāna-krīḍāśanādiṣu
kathaṁ tvāṁ priyam ātmānaṁ
vayaṁ bhaktās tyajema hi
sayyā — když ležíme; āsana — když sedíme; aṭana — když jdeme; sthāna — když stojíme; snāna — když se koupeme; krīḍā — když se bavíme; āsana — když jíme; ādiṣu — a při dalších činnostech; katham — jak; tvām — Tebe; priyam — drahého; ātmānam — Nejvyššího Já; vayam — my; bhaktāḥ — Tvoji oddaní; tyajema — můžeme se vzdát; hi — jistĕ.
Můj drahý Pane, jsi Nejvyšší Duše, a proto nám jsi nanejvýš drahý. Jak bychom se Tĕ mohli my, Tvoji oddaní, vzdát nebo žít bez Tebe, byť jen na okamžik? Ať ležíme, sedíme, jdeme, stojíme, koupeme se, bavíme se, jíme nebo dĕláme cokoliv jiného, stále Ti sloužíme.
Mĕli bychom sloužit Pánu Kṛṣṇovi neustále. Když o Nĕm budeme naslouchat a sloužit Mu, budeme schopní se vzdát klamné snahy užívat si nĕčeho oddĕlenĕ od Nejvyššího Pána. Pokud toto naslouchání a sloužení zanedbáme, naše mysl bude zmatená klamnou energií Pána, a jelikož uvidíme svĕt oddĕlenĕ od Kṛṣṇy, budeme ho považovat za místo určené pro uspokojování našich smyslů. Tato hrubá nevĕdomost přináší živé bytosti jen samé tĕžkosti.