SLOKA 47
vāta-vasanā ya ṛṣayaḥ
śramaṇā ūrdhra-manthinaḥ
brahmākhyaṁ dhāma te yānti
śāntāḥ sannyāsino ’malāḥ
vāta-vasanāḥ — oblečení do vzduchu (nazí); ye — ti, kdo jsou; ṛṣayaḥ — mudrci; śramaṇāḥ — přísní následovníci duchovních praktik; ūrdhva-manthinaḥ — kteří uchovali své semeno do té míry, že jim vystoupalo do hlavy; brahma-ākhyam — známého jako Brahman; dhāma — do (neosobního) duchovního sídla; te — oni; yānti — jdou; śāntāḥ — klidní; sannyāsinaḥ — členové stavu odříkání; amalāḥ — bezhříšní.
Nazí mudrci, kteří se s vážností vĕnují duchovním praktikám, kteří nechali vystoupit své semeno vzhůru, kteří jsou klidnými a nehřešícími členy stavu odříkání, dosahují duchovního sídla zvaného Brahman.
Ve dvanácté kapitole Bhagavad-gīty je řečeno: kleśo 'dhikataras teṣām avyaktāsakta-cetasām – ti, kdo lpí na neosobním aspektu Osobnosti Božství, musí podstupovat vyčerpávající askezi, aby dosáhli neosobního osvobození v oblasti Brahmanu. Bhāgavatam podobnĕ uvádí: āruhya kṛcchreṇa paraṁ padaṁ tataḥ / patanty adho 'nādṛta-yuṣmad-aṅghrayaḥ. Kṛcchreṇa – s velkým úsilím a tĕžkostmi vystoupají yogī až do neosobní záře zvané brahmajyoti, ale pak z ní zase poklesnou zpátky do hmotného svĕta, protože nepřijímají útočištĕ u Osobnosti Božství.
Závistiví hlupáci protestují proti „paternalismu“ Osobnosti Božství, ale sami se nijak nezasloužili o stvoření svého tĕla, mozku či energie a nemohou si přičítat žádnou zásluhu ani za existenci vzduchu, deštĕ, zeleniny, ovoce, slunce, mĕsíce a tak dále. Jinými slovy, jsou každou vteřinou naprosto závislí na milosti Boha, a přesto arogantnĕ prohlašují, že nechtĕjí přijmout útočištĕ u Pána, protože si vystačí sami. Nĕkteré zmatené živé bytosti si dokonce myslí, že jsou samy Bůh, ačkoliv nedovedou vysvĕtlit, proč musí „Bůh“ vyvíjet úsilí, aby dosáhl nepatrného úspĕchu v systému yogy. Proto Uddhava poukazuje na skutečnost, že čistí oddaní – na rozdíl od impersonalistů a osob praktikujících meditaci – velmi snadno překonají matoucí energii díky tomu, že jsou plnĕ připoutaní k lotosovým nohám Kṛṣṇy. Pán Kṛṣṇa je vždy transcendentální a je-li nĕkdo pevnĕ připoutaný k Jeho lotosovým nohám, pak je také transcendentální. Kṛṣṇova bezpříčinná milost je cennĕjší než milióny a miliardy let vlastního úsilí. Človĕk má usilovat o to, aby získal Pánovu milost a pak bude všechno na cestĕ duchovní realizace velmi snadné. V tomto vĕku lze milost Pána Kṛṣṇy získat neustálým pronášením Jeho svatého jména. To doporučuje śāstra:
harer nāma harer nāma
harer nāmaiva kevalam
kalau nāsty eva nāsty eva
nāsty eva gatir anyathā
(Bṛhan-nāradīya Purāṇa)
Pronáší-li nĕkdo neustále svatá jména Pána Kṛṣṇy a vyhýbá se přitom přestupkům, pak jistĕ dosáhne téhož výsledku jako Uddhava. Uddhava nemĕl zájem o takzvanou realizaci Brahmanu. Jeho přáním bylo i nadále pít omamný nektar krásného úsmĕvu na Pánovĕ mĕsíci podobné tváři.