SLOKA 11
doṣa-buddhyobhayātīto
niṣedhān na nivartate
guṇa-buddhyā ca vihitaṁ
na karoti yathārbhakaḥ
doṣa-buddhyā — proto, že by takové jednání považoval za špatné; ubhaya-atītaḥ — ten, kdo transcendoval obojí (svĕtské pojetí dobra a zla); niṣedhāt — od toho, co je zakázané; na nivartate — neupouští; guṇa-buddhyā — proto, že by to považoval za dobré; ca — také; vihitam — to, co je přikázané; na karoti — nedĕlá; yathā — jako; arbhakaḥ — malé dítĕ.
Ten, kdo transcendoval hmotné dobro a zlo, jedná automaticky v souladu s příkazy písem a vyhýbá se zakázaným činnostem. Seberealizovaná osoba to dĕlá spontánnĕ jako nevinné dítĕ, a ne proto, že by uvažovala z hlediska hmotného dobra a zla.
Ten, kdo vyvinul transcendentální poznání, nikdy nejedná z rozmaru. Śrīla Rūpa Gosvāmī popisuje dvĕ stádia oddané služby, jimiž jsou sādhana-bhakti a rāgānugā-bhakti. Rāgānugā-bhakti je stádium spontánní lásky k Bohu, zatímco sādhana-bhakti znamená pečlivĕ následovat usmĕrňující zásady oddané služby. Ten, kdo se nyní tĕší transcendentálnímu vĕdomí, má vĕtšinou za sebou přísné praktikování usmĕrňujících pravidel oddané služby. Díky tomu se spontánnĕ vyhýbá hříšnému životu a jedná podle standardů bĕžné zbožnosti. To neznamená, že se seberealizovaná duše obezřetnĕ vyhýbá hříchu a rozvíjí zbožnost. Spíše se díky svému seberealizovanému postavení spontánnĕ vĕnuje tĕm nejvznešenĕjším duchovním činnostem, tak jako nevinné dítĕ může spontánnĕ projevovat dobré vlastnosti, jako jsou laskavost, snášenlivost a tak dále. Duchovní úroveň se nazývá śuddha-sattva neboli očištĕné dobro, což ji odlišuje od hmotné kvality dobra, která je vždy do určité míry znečištĕná nižšími kvalitami, vášní a nevĕdomostí. Když tedy osoba na úrovni hmotného dobra, je v očích svĕta velmi zbožný, a můžeme si jen představovat neposkvrnĕný charakter seberealizované duše na úrovni očištĕného duchovního dobra. Proto je ve Śrīmad-Bhāgavatamu (5.18.12) uvedeno:
yasyāsti bhaktir bhagavaty akiñcanā
sarvair guṇais tatra samāsate surāḥ
harāv abhaktasya kuto mahad-guṇā
mano-rathenāsati dhāvato bahiḥ
Je-li nĕkdo čistým oddaným Pána Kṛṣṇy, bude automaticky projevovat všechny vznešené vlastnosti polobohů. Tento verš vysvĕtluje, že takový projev čistoty je spontánní.