SLOKA 50
guṇair guṇān upādatte
yathā-kālaṁ vimuñcati
na teṣu yujyate yogī
gobhir gā iva go-patiḥ
guṇaiḥ — svými smysly; guṇān — hmotné smyslové objekty; upādatte — přijímá; yathā-kālam — v patřičný čas; vimuñcati — se jich vzdává; na — ne; teṣu — do nich; yujyate — zaplétá se; yogī — seberealizovaný mudrc; gobhiḥ — svými paprsky; gāḥ — vodní nádrže; iva — jako; go-patiḥ — slunce.
Tak jako slunce svými mocnými paprsky odpařuje velké množství vody, kterou pozdĕji vrací na zem v podobĕ deštĕ, svĕtec přijímá svými hmotnými smysly hmotné objekty všeho druhu a v pravý čas, když se na nĕho obrátí správná osoba a požádá ho o nĕ, je vrátí. Takto se nezaplétá ani když smyslové objekty přijímá, ani když se jich zříká.
Človĕk vĕdomý si Kṛṣṇy si nikdy nenárokuje vlastnické právo na bohatství, které mu Pán Kṛṣṇa svĕřil za účelem šíření hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy. Oddaní Pána Kṛṣṇy by nemĕli jen hromadit hmotný majetek, ale mĕli by rozdávat Kṛṣṇovo bohatství tak, aby se hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy mohlo bezmeznĕ šířit. Toto se lze naučit od slunce.