SLOKA 51
budhyate sve na bhedena
vyakti-stha iva tad-gataḥ
lakṣyate sthūla-matibhir
ātmā cāvasthito ’rka-vat
budhyate — myslí se na; sve — ve své původní podobĕ; na — ne; bhedena — z hlediska rozmanitosti; vyakti — v různých objektech vytvářejících odraz; sthaḥ — umístĕné; iva — zdánlivĕ; tat-gataḥ — že do nich skutečnĕ vstoupilo; lakṣyate — připadá; sthūla-matibhiḥ — tĕm, kteří mají tupou inteligenci; ātmā — vlastní já; ca — také; avasthitaḥ — spočívající; arkavat — jako slunce.
Přestože se slunce odráží v různých objektech, samo se nikdy nedĕlí ani nesplývá se svým odrazem. To by si o nĕm mohly myslet jedinĕ osoby s tupou inteligencí. Také duše zůstává nerozdĕlená a nehmotná, přestože se odráží v různých hmotných tĕlech.
Slunce se odráží v mnoha objektech jako jsou okna, zrcadla, blyštivý kov, olej, voda a tak dále, a přesto zůstává jediné a nerozdĕlitelné. Vĕčná duchovní duše v tĕle se podobnĕ odráží skrze clonu, kterou představuje hmotné tĕlo. Proto duše vypadá jako stará nebo mladá, tlustá nebo hubená, veselá nebo smutná. Může se jevit jako americká, ruská, africká, hinduistická nebo křesťanská, ale ve svém přirozeném postavení je vĕčná duše prostá veškerých hmotných označení.
Slovo sthūla-matibhiḥ v tomto verši poukazuje na lidi s primitivní a tupou inteligencí. Zažili jsme, jak se bĕhem pouliční výstavy pes vymočil na cenný obraz. Svou tupou inteligencí nemohl pochopit, jakou má ten obraz skutečnou hodnotu. Také človĕk, který nerozvíjí vĕdomí Kṛṣṇy, hrubĕ zneužívá nedocenitelnou příležitost, kterou skýtá lidský život. Lidský život je určený k seberealizaci, a nemĕli bychom tedy marnit čas hašteřením o hmotná označení, jako je kapitalista, komunista, Američan, Rus a podobnĕ. Místo toho by se všichni lidé mĕli začít vĕnovat láskyplné oddané službĕ Bohu a poznat svou vĕčnou, čistou totožnost. Slunce bychom mĕli poznávat pozorováním jeho přímého projevu, ne jeho pokřivených odrazů ve hmotných objektech. Také o každé živé bytosti bychom mĕli uvažovat z hlediska její čisté duchovní totožnosti za zkreslenými projevy hmotných označení.
Slovo ātmā v tomto verši se také vztahuje na Nejvyšší Osobnost Božství. Tak jako máme sklon pohlížet na obyčejné duše, jīvy, skrze jejich odraz v podobĕ hmotného tĕla, máme sklon pohlížet na Osobnost Božství skrze deformující clonu naší hmotné mysli. Potom si představujeme, že Bůh je neosobní, hmotný nebo nepoznatelný. Když je zataženo, pak ze slunce schovaného za mraky nevidíme víc než jeho svĕtlo. A když je naše mysl zamlžená mentální spekulací, pak můžeme svĕtlo vycházející z transcendentálního tĕla Boha považovat za nejvyšší duchovní pravdu. Jakmile je však mysl čistá, bez jediné poskvrny, jako modré nebe bez jediného mraku, je možné vidĕt skutečnou podobu Osobnosti Božství, Pána Kṛṣṇu. Zahalená mysl neumožní podmínĕné duši dokonale poznat Absolutní Pravdu – Pána je třeba vidĕt na jasnĕ modré obloze čistého vĕdomí Kṛṣṇy, bez ploduchtivých tužeb a mentální spekulace. Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura zpívá:
jīvera kalyāṇa-sādhana-kāma
jagate āsi' e madhura nāma
avidyā-timira-tāpana-rūpe
hṛd-gagane virāje
„Svaté jméno Pána Kṛṣṇy sestupuje do temnoty hmotného svĕta, jen aby přineslo prospĕch podmínĕným duším. Kṛṣṇovo svaté jméno je jako slunce, které vychází na jasném nebi srdce oddaných.“ Toto zářivé poznání nemohou pochopit ti, kdo se snaží – ve jménu zbožnosti či ateismu – vykořisťovat Pánovo hmotné stvoření. Človĕk se musí stát čistým oddaným Pána Kṛṣṇy a pak jeho poznání osvítí všechno na všech stranách: kasmin nu bhagavo vijñāte sarvam idaṁ vijñātaṁ bhavatīti (Muṇḍaka Upaniṣad 1.1.3).