SLOKA 52
nāti-snehaḥ prasaṅgo vā
kartavyaḥ kvāpi kenacit
kurvan vindeta santāpaṁ
kapota iva dīna-dhīḥ
na — ne; ati-snehaḥ — přehnaná náklonnost; prasaṅgaḥ — tĕsné spojení; vā — nebo; kartavyaḥ — mĕl by projevovat; kva api — kdy; kenacit — vůči komukoliv a čemukoliv; kurvan — když to bude dĕlat; vindeta — bude zakoušet; santāpam — velké utrpení; kapotaḥ — holub; iva — jako; dīna-dhīḥ — nerozvážný.
Nikdo by k nikomu a ničemu nemĕl chovat přehnanou náklonnost či připoutanost, jinak bude muset velmi trpĕt jako hloupý holub.
Sanskrtská předpona ati, „přehnaná“, se vztahuje na náklonnost či připoutanost postrádající vĕdomí Kṛṣṇy. Pán Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītĕ (5.29): suhṛdaṁ sarva-bhūtānām – že je vĕčným dobrodincem každé živé bytosti. Pán je tak laskavý, že sídlí v srdci každé podmínĕné duše a doprovází ji bĕhem jejího nekonečného putování královstvím māyi a trpĕlivĕ čeká, kdy se podmínĕná duše vrátí domů, zpátky k Bohu. Pán zařizuje vše pro vĕčné štĕstí každé živé bytosti. Nejlepší způsob, jak může kdokoliv projevit soucit a náklonnost všem živým bytostem, je stát se kazatelem poselství Pána Kṛṣṇy a pomáhat Mu v osvobozování pokleslých duší. Pokud se naše náklonnost či připoutanost ke druhým zakládá na tĕlesném uspokojování smyslů ve jménu společnosti, přátelství a lásky, pak tato přehnaná, nežádoucí náklonnost (ati-sneha) vyvolá palčivou bolest, jakmile se vztah rozpadne a skončí. Nyní bude následovat vyprávĕní příbĕhu o pošetilém holubovi. Podobný příbĕh líčí ve druhé kapitole sedmého zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu Yamarāja truchlícím vdovám po králi Suyajñovi.