SLOKA 23
kīṭaḥ peśaskṛtaṁ dhyāyan
kuḍyāṁ tena praveśitaḥ
yāti tat-sātmatāṁ rājan
pūrva-rūpam asantyajan
kīṭaḥ — určitý hmyz; peśaskṛtam — o vose; dhyāyan — meditující; kuḍyām — do jejího hnízda; tena — vosou; praveśitaḥ — donucený vstoupit; yāti — jde; tat — vosy; sa-ātmatām — do stejného stavu existence; rājan — ó králi; pūrva-rūpam — předchozí tĕlo; asantyajan — aniž by opustil.
Ó králi, vosa jednou donutila jednoho slabšího hmyzího jedince vstoupit do jejího hnízda a vĕznila ho tam. Ten slabý hmyz pak s velkým strachem neustále meditoval o své vĕznitelce a postupnĕ, aniž by opustil tĕlo, dospĕl do stejného stavu existence, v jakém je vosa. Takto každý dospĕje do toho stavu existence, na jaký se soustředí.
Může zaznít otázka: Jak je možné říci, že slabší hmyz v tomto příbĕhu dospĕl do stejného stavu existence, v jakém je vosa, když fyzicky nezmĕnil tĕlo? Skutečnost je taková, že neustálá meditace o určitém objektu naplní vĕdomí vlastnostmi tohoto objektu. Menší hmyz byl vlivem obrovského strachu pohroužený do vlastností a činností velké vosy, a tak se vžil do její existence. Následkem této meditace v příštím životĕ skutečnĕ získal vosí tĕlo.
Podobnĕ můžeme my, i když jsme podmínĕné duše, získat osvobození ještĕ předtím, než opustíme své současné tĕlo, pohroužíme-li své vĕdomí do Pána Kṛṣṇy. Jakmile pochopíme, že Pán Kṛṣṇa je vším a naše inteligence se ustálí na duchovní úrovni, můžeme se oprostit od zbytečného vĕdomí vnĕjšího tĕla a pohroužit do duchovních zábav Vaikuṇṭhy. Tak se už před smrtí může človĕk povznést na duchovní úroveň a tĕšit se ze života osvobozené duše. Anebo – pokud je to tvrdohlavý hlupák – se může ještĕ v tomto životĕ neustálým uvažováním o jídle a sexu snížit na úroveň zvířete, jako je prase nebo pes. Pravým posláním lidského života je ale pochopit nauku o vĕdomí a budoucích výsledcích naší meditace.