SLOKA 2
tvaṁ tu rājan mariṣyeti
paśu-buddhim imāṁ jahi
na jātaḥ prāg abhūto ’dya
deha-vat tvaṁ na naṅkṣyasi
tvam — ty; tu — ale; rājan — ó králi; mariṣye — záhy zemřu; iti — toto uvažování; paśu-buddhim — zvířecí mentalita; imām — toho; jahi — vzdej se; na — ne; jātaḥ — zrozen; prāk — dříve; abhūtaḥ — neexistující; adya — dnes; deha-vat — jako tĕlo; tvam — ty; na naṅkṣyasi — nebudeš zničen.
Ó králi, vzdej se zvířecí mentality „záhy zemřu“. Ty jsi se na rozdíl od tĕla nenarodil. V minulosti se nikdy nestalo, že bys neexistoval a nebudeš zničen ani nyní.
Na konci prvního zpĕvu (1.19.15) král Parīkṣit uvedl:
taṁ mopajātaṁ pratiyantu viprā
gaṅgā ca devī dhṛta-cittam īśe
dvijopasṛṣṭaḥ kuhakas takṣako vā
daśatv alaṁ gāyata viṣṇu-gāthāḥ
„Ó brāhmaṇové, přijmĕte mĕ prosím jako zcela odevzdanou duši a nechť matka Ganga, představitelka Pána, mĕ přijme také tak, neboť jsem již pojal lotosové nohy Pána do svého srdce. Nechť mĕ okřídlený had – nebo jakýkoliv brāhmaṇův magický výtvor – uštkne okamžitĕ. Má jediná touha je, abyste pouze všichni pokračovali v opĕvování skutků Pána Viṣṇua.“
Král Parīkṣit byl mahā-bhāgavata, velký a čistý oddaný Pána Kṛṣṇy, již před vyslechnutím Śrīmad-Bhāgavatamu. Král ve skutečnosti netrpĕl žádným zvířecím strachem ze smrti, ale Śukadeva Gosvāmī ke svému žákovi promlouvá tak silnými slovy v náš prospĕch, tak jako Pán Kṛṣṇa promlouvá silnými slovy k Arjunovi v Bhagavad-gītĕ.