SLOKA 76-77
sukarmā cāpi tac-chiṣyaḥ
sāma-veda-taror mahān
sahasra-saṁhitā-bhedaṁ
cakre sāmnāṁ tato dvija
hiraṇyanābhaḥ kauśalyaḥ
pauṣyañjiś ca sukarmaṇaḥ
śiṣyau jagṛhatuś cānya
āvantyo brahma-vittamaḥ
sukarmā — Sukarmā; ca — a; api — vskutku; tat-śiṣyaḥ — žák Jaiminiho; sāma-veda-taroḥ — stromu Sāma Vedy; mahān — velký myslitel; sahasra-saṁhitā — tisíce sbírek; bhedam — rozdĕlení; cakre — udĕlal; sāmnām — ze sāma-manter; tataḥ — a potom; dvija — ó brāhmaṇo (Śaunako); hiraṇyanābhaḥ kauśalyaḥ — Hiraṇyanābha, syn Kuśaly; pauṣyañjiḥ — Pauṣyañji; ca — a; sukarmaṇaḥ — Sukarmy; śiṣyau — tito dva žáci; jagṛhatuḥ — vzali; ca — a; anyaḥ — další; āvantyaḥ — Āvantya; brahma-vit-tamaḥ — nejdokonaleji realizovaný v poznání Absolutní Pravdy.
Sukarmā, další Jaiminiho žák, byl velkým učencem. Mocný strom Sāma Vedy rozdĕlil na tisíc saṁhit. Poté sī, ó brāhmaṇo, tyto sāma-mantry vzali na starost tři Sukarmovi žáci — Hiraṇyanābha, syn Kuśaly; Pauṣyañji; a v duchovní realizaci vysoce pokročilý Āvantya.