KAPITOLA ŠESTÁ

SLOKA 1: Sūta Gosvāmī řekl: Mahārāja Parīkṣit vyslechl vše, co mu vyprávĕl seberealizovaný a vyrovnaný Śukadeva, syn Vyāsadevy, a s pokorou přistoupil k jeho lotosovým nohám. Král, který žil celý život pod ochranou Pána Viṣṇua, se poklonil u mudrcových nohou, sepjal ruce v úpĕnlivé prosbĕ a řekl.

SLOKA 2: Mahārāja Parīkṣit řekl: Nyní se naplnil účel mého života, protože mi svou milost projevila velká a milostivá duše jako jsi ty. Osobnĕ jsi mi přednesl toto vyprávĕní o Nejvyšší Osobnosti Božství, Harim, který nemá počátek ani konec.

SLOKA 3: Nepovažuji za nic překvapujícího, když velké duše jako jsi ty, jež mají mysl pohrouženou v neselhávající Osobnosti Božství, prokazují milost pošetilým podmínĕným duším sužovaným utrpením hmotného života tak jako my.

SLOKA 4: Vyslechl jsem od tebe tento Śrīmad-Bhāgavatam, který je dokonalým shrnutím všech Purāṇ a který dokonale popisuje Nejvyššího Pána, Uttamaḥśloku.

SLOKA 5: Můj pane, nebojím se už Takṣaky ani jiné živé bytosti, a dokonce ani opakovaného umírání, protože jsem se zcela pohroužil do této čistĕ duchovní Absolutní Pravdy, kterou jsi mi vyjevil, a která ničí veškerý strach.

SLOKA 6: Ó brāhmaṇo, dovol mi prosím odevzdat mou schopnost mluvit spolu s činnostmi všech smyslů Pánu Adhokṣajovi. Dovol mi do Nĕho pohroužit svou mysl očištĕnou od chtivých tužeb a tak se vzdát života.

SLOKA 7: Vyjevil jsi mi to nejpříznivĕjší, svrchovanou osobní podobu Pána. Nyní jsem upevnĕn v poznání a seberealizaci a moje nevĕdomost byla rozptýlena.

SLOKA 8: Sūta Gosvāmī řekl: Śukadeva, svatý syn Śrīly Vyāsadevy, dal tedy králi Parīkṣitovi na jeho žádost svolení a po té, co byl králem i přítomnými mudrci uctĕn, odešel.

SLOKA 9-10: Mahārāja Parīkṣit pak na břehu Gaṇgy usedl na podložku z trávy darbha, jejíž stébla mířila na východ a sám se obrátil k severu. Protože dosáhl dokonalosti v józe, prožíval dokonalou seberealizaci a byl zbaven všech hmotných pout a pochyb. Tento svatý král svou čistou inteligencí umístil mysl do svého duchovního já a začal meditovat o Nejvyšší Absolutní Pravdĕ. Jeho životní vzduch se zastavil a on znehybnĕl jako strom.

SLOKA 11: Ó učení brāhmaṇi, když se okřídlený had Takṣaka poslaný rozzlobeným synem brāhmaṇy blížil ke králi, aby ho zabil, potkal na cestĕ Kaśyapu Muniho.

SLOKA 12: Takṣaka Kaśyapu uspokojil vzácnými dary a tak mudrci, který dokázal neutralizovat jed, zabránil v ochranĕ Mahārāje Parīkṣita. Potom okřídlený had, který dokázal přijmout jakoukoliv podobu podle svého přání, přijal podobu brāhmaṇy, přišel ke králi a uštkl ho.

SLOKA 13: Všechny živé bytosti ve vesmíru přihlížely, když bylo tĕlo tohoto seberealizovaného svĕtce mezi králi ohnĕm hadova jedu okamžitĕ spáleno na popel.

SLOKA 14: Ze všech svĕtových stran se na zemi i na nebi ozval hlasitý nářek a všichni polobozi, démoni, lidské bytosti i ostatní tvorové byli ohromení.

SLOKA 15: V sídlech polobohů znĕly kotle a nebeští Gandharvové s Apsarami zpívali. Polobozi shazovali spršky kvĕtů a pĕli chválu.

SLOKA 16: Jakmile se Maharāja Janamejaya doslechl o tom, že byl jeho otec smrtelnĕ uštknut okřídleným hadem, nesmírnĕ se rozzlobil a nechal brāhmaṇy vykonat mocnou obĕť, bĕhem které do obĕtního ohnĕ obĕtoval všechny hady svĕta.

SLOKA 17: Jakmile Takṣaka vidĕl, že planoucí oheň této hadí obĕti spaluje i ty nejmocnĕjší hady, přemohl jej strach a uchýlil se pod ochranu Pána Indry.

SLOKA 18: Král Janamejaya nevidĕl do svého obĕtního ohnĕ spadnout Takṣaku, a proto oslovil brāhmaṇy: Proč v tomto ohni nehoří ten nejnižší ze všech hadů Takṣaka?

SLOKA 19: Brāhmaṇi odpovĕdĕli: Ó nejlepší z králů, had Takṣaka do ohnĕ nespadl proto, že je chráňen Indrou, pod jehož ochranu se uchýlil. Indra ho drží, aby nespadl do ohnĕ.

SLOKA 20: Po vyslechnutí tĕchto slov inteligentní král Janamejaya knĕžím odpovĕdĕl: Proč tedy, moji drazí brāhmaṇi, nezařídíte, aby Takṣaka spadl do ohnĕ i se svým ochráncem Indrou?

SLOKA 21: Knĕží po tĕchto slovech pronášeli mantru pro obĕtování Takṣaky a Indry jako obĕtin do obĕtního ohnĕ: Ó Takṣako, okamžitĕ spadni do tohoto ohnĕ spolu s Indrou a jeho zástupem polobohů!

SLOKA 22: Pán Indra byl najednou i se svým letadlem a Takṣakou tĕmito urážlivými slovy brahmaṇů svržen ze svého postavení, což jej velmi rozrušilo.

SLOKA 23: Když Bṛhaspati, syn Aṅgiry Muniho, vidĕl, jak Indra ve svém letadle s Takṣakou padá z nebes, šel za králem Janamejayou a řekl mu toto.

SLOKA 24: Ó králi mezi lidmi, nehodí se, aby tento hadí král zemřel tvýma rukama, protože pil nektar nesmrtelných polobohů a tedy nepodléhá obyčejným příznakům stáří a smrti.

SLOKA 25: Život, smrt i cíl v příštím životĕ si vtĕlené duše určuje sama svými vlastními činy. Za vytváření jejího štĕstí a neštĕstí proto nikdo jiný zodpovĕdný není, ó králi.

SLOKA 26: Podmínĕná duše, kterou zabijí hadi, zlodĕji, oheň, blesk, hlad, žízeň, nemoc nebo cokoliv jiného, zakouší následky svých minulých činů.

SLOKA 27: Proto, můj drahý králi, prosím zastav tuto obĕť, jež je určena k tomu, aby ublížila druhým. Mnoho nevinných hadů již bylo upáleno. Je pravda, že každý si musí vytrpĕt nepředvídatelné následky svých minulých činností.

SLOKA 28: Sūta Gosvāmī pokračoval: Takto poučen, Mahārāja Janamejaya odpovĕdĕl: „Nechť se tak stane.“ S úctou ke slovům velkého mudrce upustil od provádĕní hadí obĕti a uctil Bṛhaspatiho, nejvýmluvnĕjšího z mudrců.

SLOKA 29: Taková je klamná energie Nejvyššího Pána Viṣṇua, kterou nelze ani zastavit, ani snadno vnímat. I když jsou individuální duše nedílnými částmi Pána, jsou vlivem této klamné energie zmateny a ztotožňují se s různými hmotnými tĕly.

SLOKA 30-31: Existuje však svrchovaná realita, ve které klamná energie nemůže bez obav vládnout a myslet si: „Tuto osobu mohu ovládat, protože není poctivá.“ V této nejvyšší realitĕ neexistují klamné spekulativní filozofie. Skuteční studenti duchovní vĕdy se tam neustále vĕnují autorizovanému duchovnímu bádání. V této nejvyšší realitĕ není projevená hmotná mysl fungující v rámci střídajících se rozhodnutí a pochyb. Neexistují tam ani stvořené hmotné produkty, jejich jemné příčiny a cíle požitku získané jejich využíváním. Není tam ani podmínĕná duše pokrytá falešným egem a třemi kvalitami přírody. Tato realita vylučuje vše omezené a omezující. Ten, kdo je moudrý, by proto mĕl zastavit vlny hmotného života a mĕl by si užívat v této Nejvyšší Pravdĕ.

SLOKA 32: Ti, kdo se chtĕjí vzdát všeho, co není ve své podstatĕ skutečné, se způsobem negativního rozlišování vnĕjšího systematicky přibližují k nejvyššímu postavení Pána Viṣṇua. Zanechávají bezvýznamného materialismu a svou lásku nabízejí výhradnĕ Absolutní Pravdĕ ve svých srdcích a v neochvĕjné meditaci tuto nejvyšší pravdu objímají.

SLOKA 33: Tito oddaní dosahují poznání nejvyššího transcendentálního postavení Osobnosti Božství, Pána Viṣṇua, protože již nejsou znečištĕni pojetími „já“ a „moje,“ která jsou založena na tĕle a domovĕ.

SLOKA 34: Mĕl by snášet všechny urážky a nikdy by nemĕl opomenout prokazovat náležitou úctu komukoliv. Nemĕl by se ztotožňovat s hmotným tĕlem a nemĕl by vytvářet nepřátelství.

SLOKA 35: Klaním se Nejvyšší Osobnosti Božství, nepřemožitelnému Pánu Śrī Kṛṣṇovi. Pouhým meditováním o Jeho lotosových nohách jsem byl schopen toto velké písmo studovat a ocenit.

SLOKA 36: Śaunaka Ṛṣi řekl: Ó urozený Sūto, vyprávĕj nám prosím, jak Paila a další velmi inteligentní žáci Śrīly Vyāsadevy známí jako standardní autority na védskou moudrost vyslovili a rozdĕlili Védy.

SLOKA 37: Sūta Gosvāmī řekl: Ó brāhmaṇo, nejprve se zjevila jemná vibrace transcendentálního zvuku z éteru srdce nejvznešenĕjší živé bytosti Pána Brahmy, jehož mysl dokonale spočívala v duchovní realizaci. Tuto jemnou vibraci lze vnímat po zastavení vnĕjšího naslouchání.

SLOKA 38: Ó brāhmaṇo, uctíváním této jemné podoby Véd očistí mystičtí mudrci svá srdce od veškerých nečistot způsobených nečistotou podstaty, činnosti i konatele a tak dosahují osvobození od opakovaného rození a umírání.

SLOKA 39: Z této jemné transcendentální vibrace povstala oṁkāra složená ze tří zvuků. Tato oṁkāra má neviditelné síly a sama se zjevuje v očištĕném srdci. Je zastoupením Absolutní Pravdy v jejích třech aspektech  —  Nejvyšší Osobnosti Božství, Nejvyšší Duše a nejvyšší neosobní pravdy.

SLOKA 40-41: Tuto v konečném smyslu nehmotnou a nevnímatelnou oṁkāru slyší Nadduše, která nemá hmotné uši ani jiné hmotné smysly. Veškerý védský zvuk je rozšířen z oṁkāry, která se projevuje z duše v éteru srdce. Je přímým označením Absolutní Pravdy, Nadduše, jež má původ sama v sobĕ a je skrytou podstatou a vĕčným semenem všech védských hymnů.

SLOKA 42: Oṁkāra projevila původní tři zvuky abecedy  —  A, U a M, které, ó nejpřednĕjší potomku Bhṛgua, udržují všechny trojí aspekty hmotné existence, včetnĕ třech kvalit přírody, jmen Ṛg, Yajur a Sāma Véd, cílů známých jako planetární soustavy Bhūr, Bhuvar, Svar a tří úrovní činností zvaných bdĕní, snĕní a hluboký spánek.

SLOKA 43: Pán Brahmā z této oṁkāry stvořil všechny zvuky abecedy  —  samohlásky, souhlásky, polosamohlásky, sykavky a další  —  které se liší délkou.

SLOKA 44: Všemocný Brahmā tento zvukový celek použil ke stvoření čtyř Véd, které se spolu s posvátnou oṁkārou a sedmerým vzýváním vyāhṛti zjevily z jeho čtyř tváří. Jeho zámĕrem bylo rozšířit proces védské obĕti podle různých činností provádĕných knĕžími každé ze čtyř Véd.

SLOKA 45: Brahmā tyto Védy naučil své syny, kteří byli velkými mudrci mezi brāhmaṇy a odborníky v recitování Véd. Ti se ujali rolí ācāryů a předali Védy svým synům.

SLOKA 46: Každá další generace žáků  –  pevných ve svých duchovních slibech  –  tak v každém cyklu čtyř vĕků získávala tyto Védy skrze učednickou posloupnost. Na konci každé Dvāpara-yugy byly Védy významnými mudrci rozdĕleny na jednotlivé části.

SLOKA 47: Když velcí mudrci vidĕli, že se lidem vlivem času zkracuje délka života, síla a inteligence, přijali inspiraci od Osobnosti Božství sídlící v jejich srdcích a systematicky Védy rozdĕlili.

SLOKA 48-49: Ó brāhmaṇo, v současném vĕku Vaivasvaty Manua požádali vůdci vesmíru vedení Brahmou a Śivou Nejvyšší Osobnost Božství, ochránce všech svĕtů, aby zachránil náboženské zásady. Ó nanejvýš požehnaný Śaunako, všemocný Pán projevil božskou jiskru části své úplné části a zjevil se v lůnĕ Satyavatī jako syn Parāśary. V této podobĕ jménem Kṛṣṇa Dvaipāyana Vyāsa rozdĕlil jednu Védu na čtyři.

SLOKA 50: Śrīla Vyāsadeva roztřídil mantry Ṛg, Atharva, Yajur a Sāma Védy do čtyř oddĕlení, tak jako je smĕsice drahokamů roztřídĕna na čtyři hromady. Tak sestavil čtyři oddĕlená védská písma.

SLOKA 51: Nejmocnĕjší a inteligentní Vyāsadeva zavolal čtyři ze svých žáků, ó brāhmaṇo, a každému z nich svĕřil jednu z tĕchto čtyř saṁhit.

SLOKA 52-53: Śrīla Vyāsadeva předal první saṁhitu, Ṛg Vedu, Pailovi a nazval ji Bahvṛca. Mudrci Vaiśampāyanovi přednesl sbírku Yajur manter zvanou Nigada. Jaiminiho naučil mantry Sāma Vedy označené jako Chandoga-saṁhitāá a Atharva Vedu přednesl svému drahému žákovi Sumantuovi.

SLOKA 54-56: Moudrý Paila svou saṁhitu rozdĕlil na dvĕ části a přednesl je Indrapramitimu a Bāṣkalovi. Bāṣkala svoji sbírku dále rozdĕlil na čtyři části, ó Bhārgavo, a předal je svým žákům Bodhyovi, Yājñavalkyovi, Parāśarovi a Agnimitrovi. Indrapramiti, sebeovládnutý mudrc svou saṁhitu naučil vzdĕlaného mystika Māṇḍūkeyu, jehož žák Devamitra pozdĕji tyto části Ṛg Vedy předal Saubharimu a ostatním.

SLOKA 57: Śākalya, syn Māṇḍūkeyi, svou sbírku rozdĕlil na pĕt částí, které svĕřil Vātsyovi, Mudgalovi, Śālīyovi, Gokhalyovi a Śiśirovi.

SLOKA 58: Mudrc Jātūkarṇya byl také žákem Śākalyi a poté, co saṁhitu, kterou obdržel od Śākalyi, rozdĕlil na tři části, přidal čtvrtou část, védský slovník. Každkého ze svých čtyř žáků  —  Balāku, druhého Pailu, Jābālu a Viraju naučil jednu z tĕchto částí.

SLOKA 59: Bāṣkali sestavil Vālakhilya-saṁhitu, sbírku všech odvĕtví Ṛg Vedy, kterou obdrželi Vālāyani, Bhajya a Kāśāra.

SLOKA 60: Tak byly tyto různé saṁhity Ṛg Vedy udržovány učednickou posloupností svatých brāhmaṇů. Pouhé naslouchání o tom, jak byly védské hymny předávány, zbaví človĕka všech hříchů.

SLOKA 61: Vaiśampāyanovi žáci se stali autoritami na Atharva Vedu. Byli známi jako Carakové, protože dodržovali přísné sliby, aby svého gurua zbavili hříchu zabití brāhmaṇy.

SLOKA 62: Yājñavalkya, jeden z Vaiśampāyanových žáků jednou řekl: Ó pane, co získáš z nepatrného snažení tĕchto tvých slabých žáků? Já sám vykonám nĕjakou neobyčejnou askezi.

SLOKA 63: Takto osloven se duchovní mistr Vaiśampāyana rozzlobil a řekl: Odejdi odsud, mám tĕ dost, ó žáku, který urážíš brāhmaṇy! A neprodlenĕ vrať vše, co jsem tĕ naučil.

SLOKA 64-65: Yājñavalkya, syn Devarāty, pak vyzvracel mantry Yajur Vedy a odešel. Shromáždĕní žáci se na tyto yajur hymny chamtivĕ dívali, přijali podoby koroptví a všechny je sesbírali. Tyto části Yajur Vedy se proto staly známými jako nejkrásnĕjší Taittirīya-saṁhitā, hymny sesbírané koroptvemi [tittirāḥ].

SLOKA 66: Můj drahý brāhmaṇo Śaunako, Yājñavalkya potom chtĕl najít nové yajur-mantry, které neznal ani jeho duchovní mistr. S tímto na mysli pozornĕ uctíval mocného vládce slunce.

SLOKA 67:
Śrī Yājñavalkya řekl: S úctou se klaním Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, zjevujícímu se v podobĕ slunce. Jsi přítomen jako vládce čtyř druhů živých bytostí, od Brahmy až po stébla trávy. Tak jako se nebe nachází uvnitř i vnĕ každé živé bytosti, jsi Ty přítomen v srdcích všech bytostí jako Nadduše a navenek jako čas. Tak jako nemůže být nebe pokryto mraky, které se v nĕm nacházejí, nejsi Ty nikdy pokryt falešnými hmotnými označeními. Ty sám udržuješ tento svĕt tokem let složených z malých časových úseků zvaných kṣaṇy, lavy a nimeṣi, vysoušením vody a jejím opĕtovným vracením v podobĕ deštĕ.
 

SLOKA 68: Ó zářící, ó mocný vládče slunce, jsi hlavní z polobohů. S velkou pozorností medituji o tvé ohnivé kouli, protože tĕm, kdo Ti třikrát dennĕ přednášejí modlitby védským způsobem předávaným autorizovanou učednickou posloupností, spáluješ veškeré hříšné činnosti, veškeré následné utrpení a dokonce i původní semeno touhy.

SLOKA 69: Jako vládce jsi osobnĕ přítomen v srdcích všech pohyblivých a nehybných živých bytostí, které zcela závisejí na Tvé ochranĕ. Ve skutečnosti oživuješ a uvádíš do pohybu jejich hmotné mysli, smysly a životní vzduchy.

SLOKA 70: Tento svĕt svou hroznou tlamou uchvátila a pozřela krajta temnoty a je zbaven vĕdomí, jakoby mrtvý. Ty však milostivĕ na spící lidi tohoto svĕta pohlížíš, probouzíš je a daruješ jim zrak. Jsi proto nanejvýš šlechetný. Třikrát dennĕ bĕhem posvátných přelomů dne přivádíš zbožné na cestu konečného dobra tím, že je vybízíš k provádĕní náboženských povinností, které je umístí v jejich duchovním postavení.

SLOKA 71: Jako pozemský král cestuješ všude a šíříš strach mezi neznabohy, zatímco ti mocná božstva vládnoucí svĕtovým stranám se sepjatýma rukama nabízejí lotosové kvĕty a další úctyhodné dary.

SLOKA 72:
Proto, ó můj pane, s modlitbou přicházím ke Tvým lotosovým nohám, které uctívají duchovní mistři tří svĕtů a doufám, že od Tebe získám mantry Yajur Védy, které nikdo jiný nezná.
 

SLOKA 73: Sūta Gosvāmī řekl: Mocný bůh slunce byl s jeho opĕvováním spokojen, přijal podobu konĕ a mudrci Yājñavalkyovi předal yajur-mantry, které do té doby nikdo v lidské společnosti neznal.

SLOKA 74: Mocný mudrc z nesčetných stovek manter Yajur Vedy sestavil patnáct nových odvĕtví védské literatury. Ty se díky tomu, že vzešly z koňské hřívy, staly známé jako Vājasaneyi-saṁhitā a v učednické posloupnosti byly přijaty následovníky Kāṇvy, Mādhyandiny a dalších ṛṣiů.

SLOKA 75: Jaimini Ṛṣi, autorita na Sāma Vedu, mĕl syna jménem Sumantu a synem Sumantua byl Sutvān. Mudrc Jaimini každému z nich přednesl jinou část Sāma-veda-saṁhity.

SLOKA 76-77: Sukarmā, další Jaiminiho žák, byl velkým učencem. Mocný strom Sāma Vedy rozdĕlil na tisíc saṁhit. Poté sī, ó brāhmaṇo, tyto sāma-mantry vzali na starost tři Sukarmovi žáci  —  Hiraṇyanābha, syn Kuśaly; Pauṣyañji; a v duchovní realizaci vysoce pokročilý Āvantya.

SLOKA 78: Pĕt set žáků Pauṣyañjiho a Āvantyi se stalo známo jako severní přednašeči Sāma Vedy a pozdĕji se nĕkteří z nich stali známí také jako východní přednašeči.

SLOKA 79: Pĕt dalších Pauṣyañjiho žáků známých jako Laugākṣi, Māṅgali, Kulya, Kuśīda a Kukṣi dostali každý stovku saṁhit.

SLOKA 80: Kṛta, žák Hiraṇyanābhy, přednesl dvacet čtyři saṁhit svým žákům a zbívající byly předávány seberealizovaným mudrcem Āvantyou.