SLOKA 18
mukhatas tālu nirbhinnaṁ
jihvā tatropajāyate
tato nānā-raso jajñe
jihvayā yo ’dhigamyate
mukhataḥ—z úst; tālu—patro; nirbhinnam—vytváří se; jihvā—jazyk; tatra—potom; upajāyate—projevuje se; tataḥ—potom; nānā-rasaḥ—různé chuti; jajñe—projevily se; jihvayā—jazykem; yaḥ—které; adhigamyate—jsou vychutnávány.
Z úst se projevilo patro a dále byl vytvořen jazyk. Potom vznikly všechny různé chuti, aby je jazyk mohl vychutnávat.
Tímto postupným procesem evoluce si můžeme vysvětlit vznik vládnoucích božstev (adhidaiva): Varuṇa je vládnoucím božstvem všech chutí. V ústech se tvoří jazyk, který vychutnává různé chuti, a Varuṇa je jejich vládnoucím božstvem. To znamená, že Varuṇa se projevil zároveň s projevením jazyka. Jazyk a patro, které jsou nástroji, jsou adhibhūtam neboli podoby hmoty, ale božstvo, které řídí jejich činnost, je živou bytostí, patřící do kategorie adhidaiva, zatímco osoba, ve které děj probíhá, je adhyātma. Zde je tedy vysvětlen vznik tří kategorií na příkladu otevření úst virāṭ-puruṣi. Čtyři principy uvedené v tomto verši slouží k vysvětlení tří hlavních principů, zvaných adhyātma, adhidaiva a adhibhautam, jak bylo vyloženo dříve.