SLOKA 7
ābhāsaś ca nirodhaś ca
yato ’sty adhyavasīyate
sa āśrayaḥ paraṁ brahma
paramātmeti śabdyate
ābhāsaḥ—vesmírný projev; ca—a; nirodhaḥ—a jeho ukončení; ca — také; yataḥ—ze zdroje; asti—je; adhyavasīyate—projevuje se; saḥ—On; āśrayaḥ—rezervoár; param—Nejvyšší; brahma—Bytost; paramātmā — Nadduše; iti—takto; śabdyate—nazývaný.
Svrchovaný Celek, který je oslavován jako Nejvyšší Bytost nebo Nejvyšší Duše, je nejvyšším zdrojem vesmírného projevu, jeho rezervoárem i příčinou jeho ukončení. Je tedy Svrchovaným Zřídlem, Absolutní Pravdou.
Na samotném počátku Śrīmad-Bhāgavatamu je uvedeno, že synonyma pro nejvyšší zdroj všech energií jsou janmādy asya yataḥ, vadanti tat tattva-vidas tattvaṁ yaj jñānam advayam / brahmeti paramātmeti bhagavān iti śabdyate — Parambrahman, Paramātmā nebo Bhagavān. Slovo iti, použité v tomto verši, stojí také na konci synonym a zdůrazňuje Bhagavāna. To bude podrobněji vysvětleno v dalších verších, ale slovo Bhagavān z konečného hlediska označuje Pána Kṛṣṇu, neboť ve Śrīmad-Bhāgavatamu jsme již četli, že Nejvyšší Osobností Božství je Kṛṣṇa. Kṛṣṇas tu bhagavān svayam. Původní zdroj všech energií, summum bonum, je Absolutní Pravda, která se nazývá Parambrahman atd. a Bhagavān je konečným aspektem Absolutní Pravdy. A mezi synonymy pro Bhagavāna, jako je Nārāyaṇa, Viṣṇu a Puruṣa, je posledním aspektem slovo Kṛṣṇa, jak potvrzuje Bhagavad-gītā: ahaṁ sarvasya prabhavo mattaḥ sarvaṁ pravartate. Śrīmad-Bhāgavatam je navíc zastoupením Pána Kṛṣṇy jako Jeho zvuková inkarnace.
kṛṣṇe sva-dhāmopagate
dharma-jñānādibhiḥ saha
kalau naṣṭa-dṛśām eṣaḥ
purāṇārko 'dhunoditaḥ
(Bhāg. 1.3.43)
Všechna písma tedy docházejí k závěru, že Pán Kṛṣṇa je původním zdrojem všech energií, a to je význam slova “Kṛṣṇa”. Śrīmad-Bhāgavatam byl sestaven právě proto, aby lidem objasnil vědu o Kṛṣṇovi. V prvním zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu je tato pravda naznačena v otázkách velkých mudrců, vedených Śaunakou, a odpovědích Sūty Gosvāmīho, popsaných v první a druhé kapitole. Ve třetí kapitole je toto téma dále rozvedené a ještě podrobněji o něm pojednává čtvrtá kapitola. Druhý zpěv dále zdůrazňuje, že Absolutní Pravdou je Osobnost Božství, a naznačuje, že touto Osobností je Nejvyšší Pán Kṛṣṇa. Shrnutí Śrīmad-Bhāgavatamu ve čtyřech verších, které jsme již rozebírali, je zhuštěnou esencí. Svrchovanost Nejvyšší Osobnosti Božství potvrzuje Brahmā ve své Brahma-saṁhitě slovy īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ sac-cid-ānanda-vigrahaḥ, a stejně tak i třetí zpěv Śrīmad-Bhāgavatamu. Celé téma je podrobně rozvedeno v desátém a jedenáctém zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu. Odkazy na Pána Kṛṣṇu najdeme i ve třetím, čtvrtém, pátém, šestém a sedmém zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, kde se popisují výměny Manuů v různých periodách jako je Svāyambhuva- manvantara a Cākṣuṣa-manvantara. Osmý zpěv rozvádí tentýž námět nepřímo ve spojení s Vaivasvata-manvantarou a podobný obsah má devátý zpěv. Ve dvanáctém zpěvu je totéž vysvětleno dále, zvláště v souvislosti s různými inkarnacemi Pána. Ze studia celého Śrīmad-Bhāgavatamu tedy plyne závěr, že Pán Śrī Kṛṣṇa je konečné summum bonum neboli nejvyšší zdroj veškeré energie. Lidé nazývají toto summum bonum různými jmény podle úrovně svého uctívání: Nārāyaṇa, Brahmā, Paramātmā atd.