SLOKA 3-4
papraccha cemam evārthaṁ
yan māṁ pṛcchatha sattamāḥ
kṛṣṇānubhāva-śravaṇe
śraddadhāno mahā-manāḥ
saṁsthāṁ vijñāya sannyasya
karma trai-vargikaṁ ca yat
vāsudeve bhagavati
ātma-bhāvaṁ dṛḍhaṁ gataḥ
papraccha—zeptal se; ca—také; imam—toto; eva—přesně jako; artham—účel; yat—to; mām—mě; pṛcchatha—ptáte se; sattamāḥ—ó velcí mudrci; kṛṣṇa-anubhāva—pohroužený v myšlenkách na Kṛṣṇu; śravaṇe — v naslouchání; śraddadhānaḥ—plný víry; mahā-manāḥ—velká duše; saṁsthām—smrt; vijñāya—informován; sannyasya—odříkající; karma—plodonosné činnosti; trai-vargikam—tři principy: náboženství, hospodářský rozvoj a smyslový požitek; ca—také; yat—co může být; vāsudeve—Pánu Kṛṣṇovi; bhagavati—Osobnost Božství; ātma-bhāvam—lásky; dṛḍham — pevné; gataḥ—dosáhl.
Ó velcí mudrci, velká duše Mahārāja Parīkṣit, který byl neustále pohroužený do myšlenek na Pána Kṛṣṇu, dobře věděl o své bezprostřední smrti, a proto se zřekl veškerých plodonosných činností v rámci náboženství, hospodářského rozvoje a smyslového požitku. Tak se upevnil ve své přirozené lásce ke Kṛṣṇovi a položil Śukadevovi Gosvāmīmu tytéž otázky, které jste vy položili mě.
Podmíněné duše, které bojují o existenci v hmotném světě, jsou přitahovány především třemi druhy činností — činnostmi spojenými s náboženstvím, hospodářským rozvojem a smyslovým požitkem. Jsou-li tyto činnosti usměrněné podle pokynů Ved, pak se takové pojetí života nazývá karma-kāṇḍīya. Hospodářům se obvykle doporučuje dodržovat určitá pravidla, aby si mohli užívat hmotného blahobytu jak v tomto, tak v příštím životě. Většinu lidí přitahují právě takové činnosti. V moderní bezbožné civilizaci se lidé navíc zajímají pouze o hospodářský rozvoj a smyslový požitek bez jakéhokoliv náboženského cítění. Mahārāja Parīkṣit musel jako velký vládce světa také dodržovat usměrnění karma-kāṇḍīyské části Ved, ale díky krátkému styku se Śukadevem Gosvāmīm dokonale pochopil, že Pán Kṛṣṇa, Absolutní Osobnost Božství (Vāsudeva), Jehož přirozeně miloval už od narození, je vším, a proto upnul svoji mysl pevně na Něho a zřekl se všech védských činností druhu karma-kāṇḍīya. O tuto dokonalost musí jñānī usilovat po mnoho a mnoho zrození. Jñānī neboli empiričtí filozofové, kteří se snaží dosáhnout osvobození, jsou tisíckrát lepší než ploduchtiví pracovníci a ze statisíců takových jñānīch je jeden skutečně osvobozený. Jak prohlašuje Samotný Pán Kṛṣṇa v Bhagavad-gītě (7.19), ze statisíců takových osvobozených lidí je vzácné najít jediného, kdo dokáže pevně upnout svoji mysl na lotosové nohy Pána Kṛṣṇy. Zvláštní kvalifikaci Mahārāje Parīkṣita zde vyjadřuje slovo mahā-manāḥ, které ho klade na stejnou úroveň s mahātmy popsanými v Bhagavad-gītě. I v pozdější době žilo mnoho mahātmů tohoto druhu a i oni se zcela vzdali životního pojetí karma-kāṇḍīya a plně záviseli na Nejvyšší Osobnosti Božství Kṛṣṇovi. Pán Caitanya, který je Pán Kṛṣṇa Samotný, nás učí ve Své Śikṣāṣṭace (8):
āśliṣya vā pāda-ratāṁ pinaṣṭu mām
adarśanān marma-hatāṁ karotu vā
yathā tathā vā vidadhātu lampaṭo
mat-prāṇa-nāthas tu sa eva nāparaḥ
“Kṛṣṇa, který je milencem mnoha oddaných (žen), může obejmout tuto plně odevzdanou služebnici nebo mě může pošlapat Svýma nohama nebo mi zlomit srdce Svojí dlouhou nepřítomností, ale přesto zůstane Absolutním Pánem mého srdce, ať učiní cokoliv.”
Śrīla Rūpa Gosvāmī hovořil takto:
viracaya mayi daṇḍaṁ dīna-bandho dayāmī vā
gatir iha na bhavattaḥ kācid anyā mamāsti
nipatatu śata-koṭi-nirbharaṁ vā navāmbhaḥ
tad api kila-payodaḥ stūyate cātakena
“Ó Pane ubohých, dělej si se mnou co chceš, dej mi milost nebo mě potrestej, ale v tomto světě nemám nikoho jiného, ke komu bych se obracel, než Tebe. Pták cātaka se vždy modlí k mraku, ať už z něho prší blahodárný déšť nebo létají blesky.”
Śrīla Mādhavendra Purī, učitel duchovního mistra Pána Caitanyi, se rozloučil se všemi závazky karma-kāṇḍīya následujícími slovy:
sandhyā-vandana bhadram astu bhavato bhoḥ snāna tubhyaṁ namo
bho devāḥ pitaraś ca tarpaṇa-vidhau nāhaṁ kṣamaḥ kṣamyatām
yatra kvāpi niṣadya yādava-kulottamasya kaṁsa-dviṣaḥ
smāraṁ smāram aghaṁ harāmi tad alaṁ manye kim anyena me
“Ó má večerní modlitbo, provolávám ti slávu. Sbohem, má ranní koupeli. Prosím, odpusťte mi, polobozi a předkové, již nemohou vykonávat žádné oběti pro vaše potěšení. Nyní jsem se rozhodl, že se osvobodím od všech reakcí za své hříchy jednoduše tím, že budu vždy a všude vzpomínat na velkého potomka yaduovské dynastie a velkého nepřítele Kaṁsy (na Pána Kṛṣṇu). Myslím, že to mi zcela stačí. Jaký má smysl dělat ještě něco jiného?”
Śrīla Mādhavendra Purī dále pokračoval:
mugdhaṁ māṁ nigadantu nīti-nipuṇā bhrāntaṁ muhur vaidikāḥ
mandaṁ bāndhava-sañcayā jaḍa-dhiyaṁ muktādarāḥ sodarāḥ
unmattaṁ dhanino viveka-caturāḥ kāmam mahā-dāmbhikam
moktuṁ na kṣāmate manāg api mano govinda-pāda-spṛhām
“Ať si mě přísní moralisté obviňují, že žiji v iluzi — to mi nevadí. Odborníci na védské činnosti mě mohou pomlouvat, že jsem se nechal svést, přátelé a příbuzní o mně mohu říkat, že jsem zkrachoval, bratři mohou říkat, že jsem blázen, bohatí mamonáři na mě mohou ukazovat prstem jako na šílence a učení filozofové mohou prohlašovat, že jsem příliš pyšný, ale má mysl se přesto nikdy neodchýlí od mého odhodlání sloužit lotosovým nohám Govindy, třebaže této služby nejsem hoden.”
Prahlāda Mahārāja také řekl:
dharmārtha-kāma iti yo 'bhihitas trivarga
īkṣā trayī naya-damau vividhā ca vārtā
manye tad etad akhilaṁ nigamasya satyaṁ
svātmārpaṇaṁ sva-suhṛdaḥ paramasya puṁsaḥ
“Náboženství, hospodářský rozvoj a uspokojování smyslů jsou tři cesty vedoucí ke spasení. Z toho īkṣā trayī, t.j. poznání o vlastním já, poznání o plodonosných činech a logice a také o politice a ekonomii, slouží jako různé prostředky k získávání živobytí. To vše jsou různé obory védského vzdělání, a proto je pokládám za dočasná zaměstnání. Avšak odevzdat se Nejvyššímu Pánovi Viṣṇuovi je skutečným životním úspěchem, a tuto oddanost pokládám za konečnou pravdu.” (Bhāg. 7.6.26)
Toto pojetí je souhrnně popsané v Bhagavad-gītě (2.41) jako vyavasāyātmikā buddhiḥ neboli absolutní cesta dokonalosti. Śrī Baladeva Vidyābhūṣaṇa, velký vaiṣṇavský učenec, ho definuje slovy bhagavad-arcanā-rūpaika-niṣkāma-karmabhir viśuddha-cittaḥ: “Přijmout transcendentální láskyplnou službu Pánovi za svou prvořadou povinnost, která je prostá karmických reakcí”.
Mahārāja Parīkṣit tedy jednal naprosto správně, když pevně soustředil svoji mysl na lotosové nohy Pána Kṛṣṇy a zcela se zřekl životního pojetí karma-kāṇḍīya.