SLOKA 19
gāṁ paryaṭan medhya-vivikta-vṛttiḥ
sadāpluto ’dhaḥ śayano ’vadhūtaḥ
alakṣitaḥ svair avadhūta-veṣo
vratāni cere hari-toṣaṇāni
gām—Zemi; paryaṭan—křižující; medhya—čisté; vivikta-vṛttiḥ—nezávislé životní činnosti; sadā—neustále; āplutaḥ—posvěcován; adhaḥ—na zemi; śayanaḥ—ležící; avadhūtaḥ—neupravený (účes atd.); alakṣitaḥ — nespatřený; svaiḥ—sám; avadhūta-veṣaḥ—oblečený jako žebravý mnich; vratāni—sliby; cere—dodržoval; hari-toṣaṇāni—těšící Pána.
Když takto křížem krážem putoval po Zemi, plnil jen povinnosti pro potěšení Nejvyššího Pána Hariho. Jeho činnosti byly čisté a nezávislé. I když měl na sobě oděv potulného mnicha a rozcuchané vlasy a neměl ani lůžko na spaní, byl neustále posvěcován koupelemi na svatých místech a žádný z jeho příbuzných ho nikdy nespatřil.
První a nejdůležitější povinností poutníka je uspokojovat Nejvyššího Pána Hariho. Na poutních cestách se člověk nemá starat o uspokojení společnosti a nemusí dbát ani na společenské formality, zaměstnání či oděv. Má být vždy pohroužen do činností, které těší Pána. Takto posvěcen myšlenkami a činy může člověk realizovat prostřednictvím poutní cesty Nejvyššího Pána.