SLOKA 29
sa vajra-kūṭāṅga-nipāta-vega-
viśīrṇa-kukṣiḥ stanayann udanvān
utsṛṣṭa-dīrghormi-bhujair ivārtaś
cukrośa yajñeśvara pāhi meti
saḥ—to; vajra-kūṭa-aṅga—tělo jako velká hora; nipāta-vega—síla potápění; viśīrṇa—rozdělující; kukṣiḥ—střední část; stanayan—znící jako; udanvān—oceán; utsṛṣṭa—tvořící; dīrgha—vysoké; ūrmi—vlny; bhujaiḥ—pažemi; iva ārtaḥ—jako nešťastný člověk; cukrośa—hlasitě se modlil; yajña-īśvara—ó Pane všech obětí; pāhi—prosím, ochraňuj; mā—mě; iti—takto.
Když se Pán Kanec potápěl do vody jako velká hora, rozdělil oceán vedví a dvě velké vlny se vzedmuly jako paže oceánu, který hlasitě volal, jako kdyby se modlil k Pánu: “Ó Pane všech obětí, prosím, neděl mě! Prosím, ochraň mě!”
I velký oceán se polekal pádem obrovského těla transcendentálního kance a vypadal, že se bojí nevyhnutelné smrti.