SLOKA 41
trayīmayaṁ rūpam idaṁ ca saukaraṁ
bhū-maṇḍalenātha datā dhṛtena te
cakāsti śṛṅgoḍha-ghanena bhūyasā
kulācalendrasya yathaiva vibhramaḥ
trayī-mayam—zosobněné Vedy; rūpam—podoba; idam—tato; ca — také; saukaram—kance; bhū-maṇḍalena—planetou Zemí; atha—nyní; datā—klem; dhṛtena—nesenou; te—Tvoje; cakāsti—září; śṛṅga-ūḍha — nesené na vrcholcích; ghanena—mraky; bhūyasā—slavnější; kula-acala-indrasya—velkých hor; yathā—jako; eva—jistě; vibhramaḥ—ozdoba.
Ó Pane, stejně jako vrcholky velkých hor zkrásní, když jsou ozdobené mraky, zkrásnělo i Tvé transcendentální tělo, když jsi zdvihl Zemi na špici Svých klů.
Slovo vibhramaḥ je významné. Vibhramaḥ znamená “iluze” i “krása”. Když mrak spočívá na vrcholku velké hory, jeví se, jako by ho hora podpírala, a zároveň vypadá velice krásně. Pán nemusí podpírat Zemi Svými kly, ale když tak učiní, svět zkrásní, stejně jako Pán zkrásní přítomností Svých čistých oddaných na Zemi. Přestože je Pán transcendentálním zosobněním védských hymnů, když přišel, aby nesl Zemi, stal se ještě krásnějším.