SLOKA 42
ditir uvāca
vadhaṁ bhagavatā sākṣāt
sunābhodāra-bāhunā
āśāse putrayor mahyaṁ
mā kruddhād brāhmaṇād prabho
ditiḥ uvāca—Diti řekla; vadham—zabití; bhagavatā—od Nejvyšší Osobnosti Božství; sākṣāt—přímo; sunābha—Jeho zbraní Sudarśanou; udāra—šlechetný; bāhunā—rukama; āśāse—přeji si; putrayoḥ—synů; mahyam—mých; mā—kéž se nestane; kruddhāt—hněvem; brāhmaṇāt — brāhmaṇů; prabho—ó můj manželi.
Diti řekla: To, že mé syny vlastníma rukama šlechetně zabije Osobnost Božství se Svojí zbraní Sudarśanou, je velice příznivé. Ó můj manželi, kéž nezemřou hněvem oddaných brāhmaṇů!
Když Diti slyšela od svého manžela, že činnosti jejích synů budou pobuřovat velké duše, začala se bát. Myslela na to, že by její syny mohl zabít hněv brāhmaṇů. Pán se nezjevuje, když se brāhmaṇa na někoho rozhněvá, protože bráhmanský hněv je sám o sobě dostatečně mocný. Zjeví se však, když Jeho oddaný cítí lítost. Oddaný se nikdy nemodlí k Pánu, aby se zjevil a odstranil problémy, které mu způsobují různí darebáci, a neobtěžuje Ho žádostmi o ochranu. Pán si ovšem Sám velice přeje chránit Své oddané. Diti věděla, že jestli Pán zabije její syny, bude to také Jeho milost, a proto říká, že Pánova cakra a ruce jsou šlechetné. Je-li někdo zabit Pánovou cakrou, a má tím pádem to štěstí, že může vidět Pánovy ruce, stačí to k jeho osvobození. Takový příznivý osud nemají ani velcí mudrci.