SLOKA 29
dvāry etayor niviviśur miṣator apṛṣṭvā
pūrvā yathā puraṭa-vajra-kapāṭikā yāḥ
sarvatra te ’viṣamayā munayaḥ sva-dṛṣṭyā
ye sañcaranty avihatā vigatābhiśaṅkāḥ
dvāri—do dveří; etayoḥ—oba vrátní; niviviśuḥ—vstoupili; miṣatoḥ — když viděli; apṛṣṭvā—bez ptaní; pūrvāḥ—jako předtím; yathā—jako; puraṭa—ze zlata; vajra—a diamantů; kapāṭikāḥ—dveře; yāḥ—které; sarvatra—všude; te—oni; aviṣa-mayā—bez rozlišování; munayaḥ—velcí mudrci; sva-dṛṣṭyā—ze své vlastní vůle; ye—kteří; sañcaranti—cestují; avihatāḥ—aniž by jim někdo bránil; vigata—bez; abhiśaṅkāḥ—pochyb.
Velcí mudrci v čele se Sanakou si předtím otevřeli všechny dveře. Nerozlišovali mezi tím, co je “naše” a “jejich”. Ze své vlastní vůle vstoupili s otevřenou myslí do sedmých dveří, stejně jako prošli předcházejícími šesti, jež byly ze zlata a diamantů.
I když byli velcí mudrci Sanaka, Sanātana, Sanandana a Sanat-kumāra velmi staří, ponechávali si věčně podobu malých dětí. Neměli žádné skryté úmysly a vstoupili do dveří, stejně jako malé děti chodí na různá místa, aniž by měly představu, co to znamená “Vstup zakázán”. Taková je dětská povaha. Dítě může jít kamkoliv a nikdo mu v tom nebude bránit. Lidé naopak většinou rádi sledují, jak se děti snaží poznávat nová místa. Pokud se však stane, že někdo nepustí dítě do dveří, bude přirozeně velice zklamané a rozzlobí se. To je povaha dítěte. Přesně to se stalo v tomto případě. Světci, kteří vypadali jako děti, prošli všemi šesti dveřmi paláce a nikdo jim v tom nebránil, a proto když chtěli projít sedmými dveřmi a vrátní se jim postavili do cesty se svými tyčemi, přirozeně se velice rozzlobili a byli zklamaní. Obyčejné dítě by plakalo, ale jelikož světci nebyli obyčejné děti, ihned se připravili vrátné potrestat, protože se dopustili velkého přestupku. V Indii ani dnes nikdo nebrání světcům ve vstupu do domu.