SLOKA 30
tān vīkṣya vāta-raśanāṁś caturaḥ kumārān
vṛddhān daśārdha-vayaso viditātma-tattvān
vetreṇa cāskhalayatām atad-arhaṇāṁs tau
tejo vihasya bhagavat-pratikūla-śīlau
tān—je; vīkṣya—když viděli; vāta-raśanān—nahé; caturaḥ—čtyři; kumārān—chlapce; vṛddhān—ve věku; daśa-ardha—pěti let; vayasaḥ — vypadající na věk; vidita—již realizovali; ātma-tattvān—pravdu o duši; vetreṇa—se svými tyčemi; ca—také; askhalayatām—zakázali; a-tat-arhaṇān—kteří si to od nich nezasloužili; tau—tito dva vrátní; tejaḥ—sláva; vihasya—znevažující pravidla správného chování; bhagavat-pratikūla-śīlau—v náladě, která Pána netěší.
Čtyři chlapci-mudrci, jejichž těla nezakrývalo nic než vzduch, vypadali stářím na pouhých pět let, přestože byli nejstarší ze všech živých tvorů a již realizovali pravdu o duši. Když je však vrátní uviděli, v rozpoložení, které by se Pánu vůbec nelíbilo, jim zahradili cestu svými tyčemi a vysmívali se jejich slávě, přestože si od nich mudrci takové jednání nezasloužili.
Čtyři mudrci byli prvorození synové Brahmy. Všechny ostatní živé bytosti včetně Pána Śivy se tedy narodily později, a jsou proto mladší než čtyři Kumārové. I když Kumārové vypadali jako pětiletí chlapci a cestovali nazí, byli starší než všichni ostatní živí tvorové a již realizovali pravdu o duši. Takovým světcům nebylo správné zakazovat vstup do království Vaikuṇṭhy, ale vrátní jim v tom přesto z nějakého důvodu bránili. To nebylo vhodné. Pán si vždy přeje sloužit mudrcům, jako jsou Kumārové, ale přestože to vrátní věděli, překvapivě a urážlivě jim znemožnili vstup.