SLOKA 43
tasyāravinda-nayanasya padāravinda-
kiñjalka-miśra-tulasī-makaranda-vāyuḥ
antar-gataḥ sva-vivareṇa cakāra teṣāṁ
saṅkṣobham akṣara-juṣām api citta-tanvoḥ
tasya—Jeho; aravinda-nayanasya—Pána s lotosovýma očima; pada-aravinda—z lotosových nohou; kiñjalka—s prsty; miśra—smíšené; tulasī—lístky tulasī; makaranda—vůně; vāyuḥ—vánek; antaḥ-gataḥ—pronikl do; sva-vivareṇa—skrze jejich nosní dírky; cakāra—učinil; teṣām—Kumārů; saṅkṣobham—touha po změně; akṣara-juṣām—připoutaní k neosobní realizaci Brahmanu; api—ačkoliv; citta-tanvoḥ—v mysli i těle.
Když vánek nesoucí vůni lístků tulasī z prstů na lotosových nohách Osobnosti Božství pronikl do nosních dírek těchto mudrců, zaznamenali změnu v těle a mysli, přestože byli připoutáni k neosobnímu chápání Brahmanu.
Z tohoto verše je zřejmé, že čtyři Kumārové byli impersonalisté neboli zastánci filozofie monismu, splynutí s Pánem. Jakmile však viděli Pánovu podobu, změnilo to jejich mysli. Zde vidíme, že impersonalista, jenž cítí transcendentální blaženost ve snaze splynout s Pánem, je přemožen pohledem na krásnou transcendentální podobu Pána. Díky vůni Jeho lotosových nohou smíšené s vůní lístků tulasī, která se nesla vzduchem, nastala v jejich myslích změna — již nechtěli splynout s Nejvyšším Pánem a rozhodli se být Jeho oddanými. Stát se služebníkem lotosových nohou Pána je lepší než s Ním splynout.