SLOKA 26
śrī-bhagavān uvāca
etau suretara-gatiṁ pratipadya sadyaḥ
saṁrambha-sambhṛta-samādhy-anubaddha-yogau
bhūyaḥ sakāśam upayāsyata āśu yo vaḥ
śāpo mayaiva nimitas tad aveta viprāḥ
śrī-bhagavān uvāca—Nejvyšší Pán řekl; etau—tito dva vrátní; sura-itara—démonské; gatim—lůno; pratipadya—získají; sadyaḥ—rychle; saṁrambha—hněvem; sambhṛta—zesílené; samādhi—soustředění mysli; anubaddha—pevně; yogau—spojeni se Mnou; bhūyaḥ—opět; sakāśam—do Mé společnosti; upayāsyataḥ—vrátí se; āśu—brzy; yaḥ—která; vaḥ—vaše; śāpaḥ—kletba; mayā—Mnou; eva—Samotným; nimitaḥ — nařízená; tat—to; aveta—vězte; viprāḥ—ó brāhmaṇové.
Pán odpověděl: Ó brāhmaṇové, vězte, že trest, který jste jim určili, jsem původně nařídil Já Sám, a proto je čeká zrození v démonské rodině. Budou však se Mnou pevně spojeni prostřednictvím soustředění mysli, zesíleného hněvem, a brzy se vrátí do Mé společnosti.
Pán řekl, že trest, který uvalili mudrci na vrátné Jaye a Vijaye, vymyslel On Sám. Bez Pánova svolení nemůže k ničemu dojít. Musíme pochopit, že za prokletím Pánových oddaných na Vaikuṇṭě byl Pánův skrytý plán, a tento plán vysvětluje mnoho velkých autorit. Pán si někdy přeje bojovat. Bojovnou náladu mívá i Nejvyšší Pán, neboť jak jinak by se mohl nějaký boj projevit? Pán je zdrojem všeho, a proto Jeho osobnost obsahuje i hněv a boj. Když si přeje s někým bojovat, musí si najít nepřítele, ale ve vaikuṇṭhském světě nemá nepřátel, protože se tam každý plně věnuje Jeho službě. Někdy proto přichází do hmotného světa jako inkarnace, aby projevil Svoji bojovnou náladu.
V Bhagavad-gītě (4.8) je také řečeno, že Pán přichází, aby ochránil oddané a zničil neoddané. Neoddaní jsou v hmotném světě, nikoliv v duchovním, a proto když chce Pán bojovat, musí přijít do tohoto světa. Ale kdo bude s Nejvyšším Pánem bojovat? Nikdo se Mu nemůže postavit! Pánovým zábavám v hmotném světě vždy asistují Jeho společníci a nikdo jiný; proto Pán musí najít nějakého oddaného, který bude hrát roli Jeho nepřítele. V Bhagavad-gītě Pán říká Arjunovi: “Můj milý Arjuno, ty i Já jsme v tomto hmotném světě byli již mnohokrát, ale tys na to zapomněl, zatímco Já si všechno pamatuji.” Jaye a Vijaye si tedy Pán vybral, aby s Ním bojovali v hmotném světě. To byl důvod, proč Ho mudrci přišli navštívit a proč byli vrátní prokleti. Byla to Pánova touha poslat je do hmotného světa — nikoliv nastálo, ale na nějaký čas. Jako když na divadelní scéně někdo vystupuje jako nepřítel majitele scény, přestože hra trvá jen určitý čas a mezi služebníkem a majitelem nevládne žádné trvalé nepřátelství, tak byli sura-janové, oddaní, prokleti mudrci, aby sestoupili mezi asura-jany, do ateistických rodin. Vypadá překvapivě, že oddaní mají přijít do ateistické rodiny, ale je to jen představení. Jakmile Pán a oddaní ukončí svůj předstíraný boj, budou žít opět spolu na duchovních planetách. To je zde velice jasně řečeno. Závěr je takový, že z duchovního světa neboli vaikuṇṭhské planety nikdo neklesá, protože je to věčné sídlo. Někdy však na základě Pánova přání oddaní přicházejí do tohoto hmotného světa jako kazatelé nebo jako ateisté. V každém případě musíme vědět, že za tím je Pánův plán. Například Pán Buddha byl inkarnací, ale kázal ateismus: “Bůh neexistuje.” I za tím však byl plán, jak vysvětluje Bhāgavatam.