SLOKA 31
mayi saṁrambha-yogena
nistīrya brahma-helanam
pratyeṣyataṁ nikāśaṁ me
kālenālpīyasā punaḥ
mayi—ke Mně; saṁrambha-yogena—prostřednictvím mystické yogy v náladě hněvu; nistīrya—osvobozeni od; brahma-helanam—výsledek neposlušnosti vůči brāhmaṇům; pratyeṣyatam—vrátíte se; nikāśam—blízko; me—Mně; kālena—během doby; alpīyasā—velice krátké; punaḥ—znovu.
Pán ujistil oba obyvatele Vaikuṇṭhy, Jaye a Vijaye: Prostřednictvím mystické yogy v náladě hněvu se očistíte od hříšného neuposlechnutí brāhmaṇů a během velice krátké doby se ke Mně vrátíte.
Nejvyšší Pán Svým dvěma vrátným, Jayovi a Vijayovi, poradil, že od prokletí brāhmaṇů se osvobodí pomocí bhakti-yogy v náladě hněvu. Śrīla Madhva Muni v této souvislosti poznamenává, že prostřednictvím bhakti-yogy se člověk může osvobodit od všech hříšných reakcí. Dokonce i brahma-śāpu, prokletí od brāhmaṇy, které nelze překonat žádným jiným způsobem, je možné překonat pomocí bhakti-yogy.
Bhakti-yoga může být praktikována v mnoha rasách. Existuje celkem dvanáct ras — pět prvotních a sedm druhotných. Pět prvotních ras tvoří přímou bhakti-yogu, ale přestože je sedm druhotných ras nepřímých, i ty se započítávají do bhakti-yogy, jsou-li používány ve službě Pánu. Jinými slovy, do bhakti-yogy lze zahrnout vše. Jakmile člověk nějakým způsobem vyvine jakékoliv pouto k Nejvyšší Osobnosti Božství, začíná se věnovat bhakti-yoze, jak je uvedeno ve Śrīmad-Bhāgavatamu (10.29.15): kāmaṁ krodhaṁ bhayam. Gopī byly ke Kṛṣṇovi přitahovány bhakti-yogou v podobě chtivé touhy (kāma). Kaṁsa byl zase připoután k bhakti-yoze svým strachem ze smrti. Bhakti-yoga je tedy tak mocná, že se člověk může velice rychle osvobodit i tím, že se stane nepřítelem Pána a bude na Něj vždy myslet. Je řečeno: viṣṇu-bhaktaḥ smṛto daiva āsuras tad-vipanyayaḥ—“Oddaní Pána Viṣṇua se nazývají polobozi, zatímco neoddaní se nazývají asurové.” Bhakti-yoga je však tak mocná, že polobozi i asurové z ní získají prospěch, budou-li neustále myslet na Osobnost Božství. Vždy myslet na Nejvyššího Pána je základní princip bhakti-yogy. Pán říká v Bhagavad-gītě (18.65): man-manā bhava mad-bhaktaḥ — “Vždy na Mě mysli.” Myšlenka na Osobnost Božství je základním principem bhakti-yogy bez ohledu na způsob našeho myšlení.
Na hmotných planetách existují různé stupně hříšných činností a neúcta vůči brāhmaṇovi nebo vaiṣṇavovi je z nich nejhříšnější. Zde je jasně řečeno, že i tento vážný hřích může člověk překonat, bude-li myslet na Viṣṇua, dokonce i když na Něj nebude myslet příznivě, ale v náladě hněvu. I neoddaní se tedy osvobozují od výsledků všech hříšných činností, pokud stále myslí na Viṣṇua. Vědomí Kṛṣṇy je nejvyšší forma myšlení. V tomto věku se doporučuje myslet na Pána Viṣṇua prostřednictvím zpívání Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Z Bhāgavatamu vyplývá, že pokud člověk myslí na Kṛṣṇu i jako nepřítel, tato jediná kvalifikace — myšlení na Viṣṇua, na Kṛṣṇu — ho očistí od všech hříchů.