SLOKA 9
parānuṣaktaṁ tapanīyopakalpaṁ
mahā-gadaṁ kāñcana-citra-daṁśam
marmāṇy abhīkṣṇaṁ pratudantaṁ duruktaiḥ
pracaṇḍa-manyuḥ prahasaṁs taṁ babhāṣe
parā—zezadu; anuṣaktam—který následoval v těsné blízkosti; tapanīya-upakalpam—který měl mnoho zlatých ozdob; mahā-gadam—s velkým kyjem; kāñcana—zlaté; citra—krásné; daṁśam—brnění; marmāṇi—srdce; abhīkṣṇam—neustále; pratudantam—bodal; duruktaiḥ—urážkami; pracaṇḍa—hrozný; manyuḥ—hněv; prahasan—smějící se; tam — jemu; babhāṣe—řekl.
Démon, který měl na těle mnoho ozdob, náramky a krásné zlaté brnění, byl se svým velkým kyjem Pánovi neustále v patách. Pán toleroval jeho bodavé nadávky, ale aby odpověděl, projevil Svůj hrozný hněv.
Pán mohl démona potrestat hned, jak se Mu začal posmívat, ale toleroval ho, aby potěšil polobohy a ukázal jim, že se při vykonávání svých povinností nemají bát démonů. Toleranci tedy projevil hlavně proto, aby zahnal obavy polobohů, kteří by měli vědět, že je Pán vždy ochraňuje. Démonův posměch určený Pánovi byl jako štěkot psů — Pán si ho nevšímal, protože měl úkol zachránit Zemi z vodní hlubiny. Materialističtí démoni neustále vlastní velké množství zlata v různých podobách a myslí si, že mnoho zlata, tělesná síla a popularita je zachrání před zlobou Nejvyšší Osobnosti Božství.