SLOKA 22
tat tasya kaiṅkaryam alaṁ bhṛtān no
viglāpayaty aṅga yad ugrasenam
tiṣṭhan niṣaṇṇaṁ parameṣṭhi-dhiṣṇye
nyabodhayad deva nidhārayeti
tat—proto; tasya—Jeho; kaiṅkaryam—služba; alam—jistě; bhṛtān — služebníci; naḥ—nás; viglāpayati—bolí; aṅga—ó Viduro; yat—jako když; ugrasenam—králi Ugrasenovi; tiṣṭhan—sedící; niṣaṇṇam—čekající na Něho; parameṣṭhi-dhiṣṇye—na královském trůnu; nyabodhayat—podával; deva—oslovující “můj pane”; nidhāraya—prosím věz; iti—takto.
Ó Viduro, jak by nás, Jeho služebníky, nebolelo, když vzpomínáme, jak (Pán Kṛṣṇa) přicházel před krále Ugrasenu, který seděl na královském trůnu, a podával mu zprávy se slovy: “Slyš, prosím, ó Můj pane”?
Čistého oddaného, jakým byl Uddhava, nemůže zmást, že se Pán Kṛṣṇa choval tak laskavě před Svými takzvanými nadřízenými, jako byl Jeho otec, děd a starší bratr, přívětivě ke Svým takzvaným manželkám, přátelům a současníkům, jako dítě před Svou matkou Yaśodou a rozpustile ke Svým mladým přítelkyním. Neoddané toto Pánovo lidské chování mate. Tuto jejich zmatenost vysvětluje Pán Samotný v Bhagavad-gītě (9.11):
avajānanti māṁ mūḍhā
mānuṣīṁ tanum āśritam
paraṁ bhāvam ajānanto
mama bhūta-maheśvaram
Lidé s nedostatečným poznáním Osobnost Božství, Pána Kṛṣṇu, podceňují, neboť neznají Jeho vznešené postavení jako Pána všeho, co existuje. V Bhagavad-gītě Pán Své postavení jasně vysvětlil, ale démonští ateisté interpretují Jeho slova podle toho, jak se to hodí jejich vlastním záměrům, a svádějí své nešťastné následovníky ke stejnému způsobu uvažování. Tito nešťastníci vybírají z velké knihy poznání pouze různé slogany, ale nedokáží Pána přijmout jako Nejvyšší Osobnost Božství. Čistí oddaní, jako je Uddhava, se ovšem takovými ateistickými oportunisty nenechají nikdy svést.