SLOKA 51
aho etaj jagat-sraṣṭaḥ
sukṛtaṁ bata te kṛtam
pratiṣṭhitāḥ kriyā yasmin
sākam annam adāma he
aho—ó; etat—toto; jagat-sraṣṭaḥ—ó stvořiteli vesmíru; sukṛtam — dobře provedeno; bata—vskutku; te—tebou; kṛtam—vytvořeno; pratiṣṭhitāḥ—řádně ustanovené; kriyāḥ—všechny obětní obřady; yasmin—při kterých; sākam—společně s; annam—obětiny; adāma—budeme sdílet; he—ó.
Volali: Ó stvořiteli vesmíru, jsme skutečně rádi — to, co jsi vytvořil, je velice dobré. Protože nyní byly v této lidské podobě řádně ustanoveny obětní obřady, budeme mít všichni podíl na obětinách.
O významu oběti se rovněž hovoří v 10.<|>sloce třetí kapitoly Bhagavad-gīty. Pán tam potvrzuje, že na počátku tvoření Brahmā stvořil Manuy spolu s metodou obětních rituálů a požehnal jim: “Vždy vykonávejte tyto oběti. Postupně tak dosáhnete seberealizace, svého přirozeného postavení, a zároveň budete šťastní i po hmotné stránce.” Všechny živé bytosti, které stvořil Brahmā, jsou podmíněné duše a mají touhu panovat hmotné přírodě. Účelem obětních rituálů je postupně oživit duchovní vědomí živých bytostí. To je počátek života v tomto vesmíru. Tyto obětní rituály ovšem musí těšit Nejvyššího Pána. Dokud člověk neuspokojuje Nejvyššího Pána neboli dokud si není vědom Kṛṣṇy, nemůže být šťastný ani z hmotného požitku, ani z duchovní realizace.