SLOKA 52
tapasā vidyayā yukto
yogena susamādhinā
ṛṣīn ṛṣir hṛṣīkeśaḥ
sasarjābhimatāḥ prajāḥ
tapasā—odříkáním; vidyayā—uctíváním; yuktaḥ—zaměstnaný; yogena—soustředěním mysli s oddaností; su-samādhinā—příznivou meditací; ṛṣīn—mudrce; ṛṣiḥ—první pozorovatel (Brahmā); hṛṣīkeśaḥ—vládce svých smyslů; sasarja—stvořil; abhimatāḥ—milovaní; prajāḥ—synové.
Brahmā, samozrozený živý tvor, se kvalifikoval přísným odříkáním, uctíváním, soustředěním mysli a tranzem v oddanosti. Zároveň zůstával klidný a ovládal své smysly. Takto vytvořil velké mudrce jako své milované syny.
Obřadní vykonávání obětí má napomáhat hmotnému hospodářskému rozvoji, tedy udržovat tělo v dobrém stavu, který umožňuje rozvíjet duchovní poznání. K dosažení duchovního poznání to ale nestačí. Nezbytným předpokladem je vidyā, uctívání Nejvyššího Pána. Slovem yoga se někdy označují různé gymnastické cviky a tělesné pozice, které pomáhají soustředit mysl. Méně inteligentní lidé považují jógové tělesné pozice za konečný cíl yogy, ale ty ve skutečnosti pouze usnadňují soustředit mysl na Nadduši. Brahmā nejprve stvořil ty, kdo se budou starat o hospodářský rozvoj, a potom stvořil mudrce, kteří budou dávat příklad duchovní realizace.