SLOKA 13
ya udyatam anādṛtya
kīnāśam abhiyācate
kṣīyate tad-yaśaḥ sphītaṁ
mānaś cāvajñayā hataḥ
yaḥ—kdo; udyatam—nabídku; anādṛtya—odmítá; kīnāśam—a u lakomce; abhiyācate—žebrá; kṣīyate—je ztracena; tat—jeho; yaśaḥ—pověst; sphītam—široce známá; mānaḥ—čest; ca—a; avajñayā—lhostejným chováním; hataḥ—zničena.
Ten, kdo odmítá nabídku, která přichází sama od sebe, ale později žebrá o dar u nějakého lakomce, ztratí svoji dobrou pověst a druzí ho připraví o jeho hrdost svým lhostejným chováním.
Védský sňatek obvykle probíhá tak, že otec nabízí svoji dceru vhodnému chlapci. To je velice slušný sňatek. Chlapec nemá chodit za otcem dívky a žádat o ruku jeho dcery. To se pokládá za snižování vlastního váženého postavení. Svāyambhuva Manu chtěl Kardamu Muniho přesvědčit, protože věděl, že mudrc měl v úmyslu oženit se s vhodnou dívkou: “Nabízím ti právě takovou vhodnou manželku. Neodmítej moji nabídku, protože potřebuješ choť; jinak budeš muset žádat o takovou ženu někoho jiného, kdo se k tobě možná nebude chovat tak dobře, a tvé postavení tak utrpí.”
Další pozoruhodnou stránkou tohoto příběhu je, že Svāyambhuva Manu byl král, ale šel nabídnout svoji vysoce kvalifikovanou dceru chudému brāhmaṇovi. Kardama Muni neměl žádný světský majetek — byl poustevník a žil v lese — ale byl kulturně pokročilý. Proto když člověk někomu nabízí svoji dceru, důležitá je pro něho kulturnost a vlastnosti budoucího ženicha, a nikoliv majetek či jiné hmotné předpoklady.