SLOKA 54
indriyārtheṣu sajjantyā
prasaṅgas tvayi me kṛtaḥ
ajānantyā paraṁ bhāvaṁ
tathāpy astv abhayāya me
indriya-artheṣu—ke smyslovému požitku; sajjantyā—připoutaná; prasaṅgaḥ—citová závislost; tvayi—na tobě; me—mnou; kṛtaḥ—bylo činěno; ajānantyā—neznající; param bhāvam—tvé transcendentální postavení; tathā api—nicméně; astu—nechť je; abhayāya—pro nebojácnost; me—moji.
Neznala jsem tvé transcendentální postavení a milovala jsem tě na úrovni smyslové připoutanosti. Nechť mě přesto má citová závislost, kterou jsem k tobě vyvinula, zbaví všeho strachu.
Devahūti naříkala nad svým postavením. Jako žena musela někoho milovat. Z nějakých důvodů došlo k tomu, že milovala Kardamu Muniho, ale neznala přitom jeho duchovní vyspělost. Kardama Muni rozuměl Devahūtinu srdci — ženy obvykle touží po hmotném požitku. Říká se o nich, že jsou méně inteligentní, protože většinou vyhledávají hmotný požitek. Devahūti naříká, protože manžel jí dal ten nejlepší hmotný požitek, ale ona nevěděla, že je tak pokročilý v duchovní realizaci. Naléhá, že sice neznala slávu svého velkého manžela, ale protože se mu odevzdala, musí být osvobozena z hmotného zajetí. Společnost velké osobnosti je ze všeho nejdůležitější. Pán Caitanya říká v Caitanya-caritāmṛtě, že sādhu-saṅga, společnost velké, duchovně vyspělé osobnosti, je nesmírně důležitá, protože i když člověk není pokročilý co se týče poznání, prostřednictvím pouhé společnosti takové osoby může ihned udělat značný pokrok v duchovním životě. Jako žena a obyčejná manželka začala být Devahūti na Kardamovi citově závislá a chtěla, aby uspokojoval její touhy po smyslovém požitku a dalších hmotných potřebách, ale vlastně se tak stýkala s velkou osobností. Nyní to pochopila a chtěla využít společnosti svého velkého manžela.